Ve většině případů z pozemků věci mizí. V období růstu jsou to opečovávané a kvalitním trusem hnojené výpěstky a mimo sezónu pak například půvabní, rozkošní, vysoce umělecky ztvárnění trpaslíci, vlastnící svou vlastní lopatičku, též vysoce umělecky vyvedenou. A jelikož je i zahrádkářský vesmír v rovnováze, tak tam věci také přibývají. Na strážníky se obrátil majitel jedné takové zahrádky, který zjistil, že mu na pozemku během pár dnů vyrostla hromada hlíny a nejedná se obvyklou kupku zeminy, navršenou poloslepým hmyzožravcem v modrých lacláčích. Hlídka, na rozdíl od oznamovatele, nesdílela přesvědčení, že se po tolika dnech podaří nalézt původce kupy, avšak přesto vyjela místo činu obhlédnout. Navzdory skepticismu strážníci zjistili, že tvůrcem hromady není obří zmutovaný krtek, který by bez problémů zdecimoval půlku města, ale další zahrádkář. Ten si hlínu na osiřelý pozemek dočasně odložil. Jelikož se oba sousedé znají a mají dobré, takřka přátelské vztahy, padli si do virtuálního objetí a vše bylo odpuštěno, neboť co nemůže cizinec, to může našinec. Strážníci poté nechali dvojici plánovat přípravu sezóny a opustili mikrokosmos.