Zvláště pak řidič emhádéčka. Nejprve volal na stálou službu, že má problémy s opilým mladíkem. V mrazu se mu ho zželelo a vzal ho do vyhřátých útrob busu. Kdyby naopak chtěla poživatina opustit vyhřáté útroby mladíka, posadil ho prozřetelně co nejblíže předním dveřím. Když mu pak pomáhal vystoupit na cílové zastávce, vyjely mladíkovi nohy tak vysoko, že s sebou při pádu vzal i tlačítko pro nouzové zastavení. Řidič jinocha posadil na lavičku a vyrazil dohnat zpoždění. Strážníci si dotyčného převzali, a protože se ho nepodařilo restartovat, rozhodli se ho dopravit domů a předat do mateřských rukou. Stejný autobus, stejná linka, stejný řidič, jen o pár hodin později. Tentokrát komplikace způsobil muž z opačného věkového spektra. Řidič, jsa poučen, že dobrý skutek bývá po zásluze potrestán, odmítl nabrat notně podroušeného cestujícího. Ten, veden kalnou myslí, se pokusil předstírat chcíplou vačici a zastavit autobus vlastním tělem. Spletl si však strany a lehl si za zadní kola. Šofér nechtě riskovat, vytáhl hanáckého oposuma z pod busu a odložil ho mimo komunikaci. Pak opět vyrazil dohnat nabrané zpoždění a strážníci vyrazili nabrat zpožděného opilce. Od záchytky ho zachránila přímluva choti, která hlídce přislíbila, že se o něj doma postará. Až mu leprikóni v dřevácích přestanou v hlavě tančit irské tance a jazyk se odlepí od patra, může poděkovat ženě za klauzuli „v dobrém i zlém“.