Když je ale toho vína trochu moc, je to vítězství hodně diskutabilní. Noc již notně pokročila, když na tísňovou linku zavolala žena, která poněkud zastřeným hlasem oznámila, že byla napadena vlastním synem. Strážníci vyrazili na místo, aby prověřili, kdože to nectí matku svou.
Po příjezdu zjistili, že v bytě, kde mělo k incidentu dojít, teče alkohol proudem jako pátého prosince třiatřicátého roku. Přítomní svědci uvedli, že matka a syn byli ve při, což viděli na vlastní oči. Dá-li se tomu věřit, neboť jejich pohledy sledovaly nejen cosi daleko za hlídkou, ale i za touto dimenzí. Spor, zakončený fyzickou inzultací, však nepopíral ani samotný hlavní aktér, toliko syn. Jako v antické tragédii argumentoval, že matku udeřil, protože ta má raději svého prvorozeného syna, tudíž hrubiánova staršího bratra. Což zase potvrdila matka. Stejným dechem však uvedla, že nepotřebuje žádné ošetření, neb se jí nic nestalo a už si vše vyříkali, včetně přehodnocení mateřské lásky.
Hlídka všechny zúčastněné poučila o dalším postupu, leč vzhledem k tomu, že matka měla téměř dvě promile a syn hrubě přes tři, dopadlo poučení jako luštěnina při kontaktu se zdí. Vzápětí strážníci pochopili, že ač zvaní, stali se na večírku nezvanými a odjeli.
Neuplynulo ani čtyřiadvacet hodin a byli v bytě opětovně. Tentokrát měl povedený synáček uštědřit matce políček za to, že mu vstoupila do pokoje. I v tomto případě žena rozhodně nehodlala nic řešit a vytanula tak otázka, proč si tedy hlídku přivolala. Drobnou nápovědou mohla být skutečnost, že se její stav alkoholu v těle pomalu srovnával se synovým. Decentní rodinné dvě a půl promile. Strážníci opět věnovali značné úsilí poučení o všech důsledcích a možnostech, leč znovu marně. Oba případy poputují na příslušný orgán, který si s aktéry pohovoří bez rušivé přítomnosti lihoviny v krvi. Budou-li si večery pamatovat.