Jeden ze dvou legendárních písařů Miroslav Horníček kdys pronesl moudro, že dobré manželství je to, kdy manželé dokážou po desítkách společně strávených let prožít týden vytrvalého deště v hotelovém pokoji a sedmého dne vyjít živí ven. V době, kdy to pronesl, pochopitelně ještě nebyl na světě fenomén živých mrtvých, takže to myslel doslova. Na tento poznatek si vzpomněli strážníci, na které se obrátila seniorka se stížností na svého zákonného chotě, který ji měl po obědě slovně napadnout. Jelikož strážníci neřeší jen pitoreskní lihové eskapády místního panoptika, jak by se snad mohla širá veřejnost mylně domnívat, vyrazila nejbližší hlídka situaci prověřit a s rozhádaným párem zapříst hovor, neb slova jsou silnější meče. Po příjezdu počali strážníci nasávat atmosféru, která byla sice korektně komorní, leč nebyla prodchnuta žádnou agresí a pnutí bylo hmatatelné jen lehce. Uniformy vytvořily telemost se synem inkriminované dvojice, který jim objasnil, že se rodiče po desetiletích práce stali důchodci a trpí různými neduhy, což čas od času vykrystalizuje do specifické nemoci. Konkrétně tedy ponorkové. Přislíbil, že za nimi co nejdřív zajede a o všem si s nimi promluví. Hlídka strávila v bytě dlouhé desítky minut, seniory vyslechla a situaci s nimi probrala. Když pak strážníci odjížděli, bylo zřejmé, že se k žádné další hádce již schylovat nebude, neboť nálada byla slovy četnického strážmistra Flanderky 1A. Někdy zkrátka stačí jen naslouchat. Ostatně, máme dvě uši, ale jen jedna ústa.