Tak jako malá a velká kolečka tvoří fungující hodinový strojek, je práce strážníků složená z větších i triviálních činů. Když hlídka kontrolovala sídliště tonoucí v mrazivé tmě, kde jen stíny za okny jednotlivých bytů dávaly tušit, že zde probíhají oslavy komerčního svátku lásky, povšimla si opuštěné šestičlenné skupinky minerálních vod, postávajících na chodníku u jednoho z vozů. Na následující den nebyla plánovaná žádná veřejná produkce zaměřená na tvorbu ledových soch, takže bylo jasné, že se nejedná o přípravu trpasličího sousoší, čemuž ostatně odpovídala i absence sedmého člena party miniaturních kovkopů. Bylo však jisté, že pokud by nezmizela, stála by skupinka do rána doslova jako přimražená. Při předchozím průjezdu si ale hlídka letmo povšimla mladé ženy, která z inkriminovaného auta vyskladňovala tašky s pochutinami. Jevilo se tedy více než pravděpodobné, že vody byly nedílnou součástí valentýnského nákupu, ačkoliv určitě ne tou nejžhavější. Strážníci zjistili majitele vozu, nicméně ten bydlel v jiné ulici. Přesto nad tím nemávli rukou a kontaktovali ho. Dotyčný sdělil, že vůz má v užívání dcera, kterou následně telefonem urgoval. Mladá žena přerušila oslavy, nahodila na sebe něco nezbytného odění a vyběhla si zapomenutou položku nákupu vyzvednout. Za dvacet minut se tak chlazené minerálky dostaly do tepla rodinného krbu. Prostě malá a velká kolečka.