Obyčejně se ten, kdo dostane kvůli zaparkovanému autu lístek durdí a dští síru, jak myrmekolog na výročním srazu chovatelů mravenečníků, leč jsou chvíle, kdy mu naopak kousek recyklované celulózy ze smrkového dřeva zvedne náladu. Zápletka je obvykle obdobná a liší se případ od případu v detailech.
Večerní cesta domů z práce se leckdy prodlouží o okružní poznávací zájezd spočívající v hledání parkovacího místa, kdy řidič krouží ulicemi jak kondor nad nafouklým morčetem, aby pak šťastně vklouznul do první volné kóje. Zazní nebeské chóry. Do toho zvoní telefon a drahá polovička se ptá, zda koupil dárek pro paní matinku. Navíc nezapomene zdůraznit, že dcera byla v baletu za trubku, když vybalila z tašky pytlík s piškoty, zatímco ten pitomý pes naopak nadšeně rozcupoval nové a drahé taneční boty. V tom začne krápat. Igelitky s nákupem na zápěstí, bagety do podpaží, víno k výročí do nohavice, klíče do zubů. Zamknout auto, odemknout vchodové dveře (s klíči v zubech to je náročné) a konečně dorazit domů.
Málokoho pak napadne, že je něco špatně. Třeba, že zůstalo spuštěné okénko u spolujezdce. Toho si pak často všimne někdo jiný. V horším případě nenechavý chmaták, který během chvíle vyluxuje interiér vozu stejně nekompromisně jako výše zmíněný chudozubý savec mravenčí panelák. V tom lepším pak nenechavý poctivec (ten nic nebere, jen to tak nenechá být). Naštěstí je pořád víc poctivců než pobertů.
A jeden takový poctivec, který si skromně přál zůstat v absolutní anonymitě, zavolal na operační středisko a nahlásil zaparkovaný vůz, který má otevřené boční okno. Dodal, že se stmívá, a navíc do něj prší. Strážníci situaci prověřili přímo na místě a měl recht. Sice platí otřepané heslo, že je každý strůjcem svého štěstí, ale proč nepopohnat štěstí k zapomnětlivému nešťastníkovi. Hlídka během pár minut zjistila majitele auta a vyrazila ho kontaktovat. Ukázalo se, že zase tak moc se štěstí popohánět nenechalo, neboť na klepání ani zvonění nikdo nereagoval. Zkrátka pech.
Na řadu tedy přišel ten pověstný kousek papíru, na který hlídka napsala krátký vzkaz na dveře. Neuplynulo ani dvacet minut a ozval se šťastný řidič, který oznámil, že se asi minuli a auto si již zabezpečil. Závěrem velmi upřímně poděkoval za těch pár psaných slov. No, rádo se stalo a nic to nestálo.