První květnová neděle byla slovy klasika – ležící, spící.
První telefonní oznámení krátce po sedmé hodině ranní se týkalo muže, který polehává za domem na komunikaci a nekomunikuje. Po příjezdu hlídky se muž restartoval a uvedl, že si spletl vchod do domu a snaha dostat klíč do špatného zámku mu vyčerpala zbytky sil. Následně se přesunul ke správným dveřím a na patnáctý pokus ladně vklouzl dovnitř. O dvě hodiny později přijala stálá služba oznámení o mrtvole u základní školy. Strážníci situaci nepodcenili, jelikož se čas od času podobné oznámení zakládá na pravdě. Mrtvý muž po spatření hlídky ihned zázračně ožil a ukázalo se, že se jedná o známého bezdomovce, který zde čas od času využívá kombinace slunečních paprsků a tepla výměníku k nahřívání a vyspání kocoviny. Po pár hodinách pak hlídka vyjížděla k bezdomovci, který obsadil vchod do domu, a příchozí ho museli překračovat. Přitom je muž častoval nadávkami. Strážníci po příjezdu bezdomovce vystrnadili a ten přislíbil, že se již nevrátí. Jak se ukázalo, slibem nezarmoutíš, jelikož na místo hlídka vyjížděla i o hodinu později. Tentokrát muž odmítl vchod do domu opustit a rozvášnil se natolik, že častoval strážníky hodně nevybíravými výrazy. Nijak nepomohly domluvy, ani opakované rázné výzvy. K uvolnění vchodu a nastolení pořádku, nakonec museli strážníci sáhnout po slzotvorném prostředku. Poté se situace zklidnila a další oznámení se již nekonala. A když jsme začali klasikem, tak i končíme: Odpočívající opilec na trávě před marketem byl taková pěkná tečka za tím naším případem.