Nový den již postupně převzal vládu od toho předchozího, když operační středisko přijalo zprávu o muži nonšalantně odloženém na ulici. Podle sdělení chlapík svými pohyby připomínal obří verzi chodící ryby alias lezce obojživelného, přičemž se postupně přesunul z louže pod okap. Doslova. Hlídka byla na místě cobydup (což je ekvivalent tří minut) a skutečně nalezla v rohu opuštěného ležáka. Na první, druhý i třetí pohled bylo jasné, že prohrál souboj s čerty. Nikoliv s těmi rohatými, ale s rumovo-višňovými likéry.
Při cestě domů z krčmy se pak vrátil do dětských let a v náhlém návalu čertovské euforie se pokusil dělat andělíčky. Mělo to jen pár chybek. Nebyl sníh a ležel na betonu. I když byl mokrý, tak to drhlo. Poté, co mu tření zulo boty, prostě sprostě usnul. Hlídka zahájila tradiční budící kolečko spočívající v pokusu o verbální restart následovaný simulací zemětřesení třetího stupně Richterovy škály a završený ověřenými tlakovými body, které doporučuje devět tlakových patrol z deseti.
Nakonec se muž probral, načež začal imitovat pekelné bublání, blekotání a funění. Strážníci z chaotického shluku náhodně zvolených hlásek, ve kterých převládaly ďábelské litery „b,l,b“, odvodili, že dotyčný padl jen pár metrů od domu. Rozhodli se mu poskytnout na poslední cestu pár párů nohou navíc. Bohužel se ukázalo, že dostat ho na všechny čtyři není nic proti tomu dostat ho ze čtyř na dvě. Muž totiž nebyl žádný obyčejný docent, ale atakoval polovinu druhého metrického centu. K jeho mumlání se přidalo i skřípání zubů, mezi nimiž strážníci drtili tichá slova jako „ježkovy oči“, „heršvec“ a „krindapána“.
Po nekonečně dlouhé době, kdy dotyčný strážníkům protékal mezi prsty jako těsto na langoše, ho dostali do vertikální polohy a jako manekýna (loutku, nikoliv modela) uvedli v krabí pohyb. Zmíněných pár metrů mu vyloženě prospělo, neboť když si ho z ručky do ručky přebíral syn, u něhož bydlel, tvářil se, že je již celkem při vědomí. Dokonce ani nebublal.
Lidi, pijte s rozumem, a když už rozum nemáte, tak alespoň s mírou.