V pravé poledne se na stálou službu obrátila žena, která uvedla, že na sídlišti za nedalekou trafostanicí vidí volně loženého chlapíka, který tam, slovy klasičky, leží jak vyvržený vorvaň. Jen místo racků ho zvědavě okukuje gang pouličních opeřenců a přískoky podezřele zmenšuje obklíčení. Na místo proto vyjela hlídka, aby situaci prověřila.
Po příjezdu strážníci nalezli dlít muže vleže v loži z trávy, bláta a kačírku. Všechny tři ingredience se nesmazatelně (téměř) vtiskly ležci do tváře a vytvořily tak naturální plastické dílo. Strážníci se zručností dítěte odstraňujícího zelenou petrželku z chlebíčku odloupali z muže pár přírodnin, aby se dostali k holé kůži. Zkušeným dloubnutím si potvrdili, že dotyčný fyzicky existuje na domovské planetě (za předpokladu, že je Země jeho rodnou oběžnicí), ale jeho vědomí dlí někde úplně jinde. Nakonec se podařilo propojit mužovo tělo s myslí v jakž takž kompaktní celek, a ten začal komunikovat.
Ukázalo se, že si špatně vyložil moudro našich předků, že je zdravé dát si po obědě dvacet a dal si těch dvacet již před obědem. Když dopil, přepnul tělesný pohon na autopilota a vyrazil k domovu. Jak se dostal až na dohled cíle, zůstane navždy ukryto v lihové mlze, nicméně v jednu chvíli vyslal mozek zmatený signál. Nohy dostaly pokyn stát, zatímco horní polovina těla přijala oznámení o zahájení sprintu. Výsledkem byl neudržitelný stav, kdy si hlava s nohama bryskně vyměnily pozice. Zatímco nohy by ve vzduchu klidně ještě nějakou dobu pokračovaly, hlava narazila níže do výše zmíněné planety. V pozici, ve které leb, trup i končetiny sdílely povrch Země, pak muže nalezl holubí předvoj následovaný strážníky.
Za normálních okolností by hlídka muži učinila výhodnou nabídku, která se neodmítá, totiž pobyt na záchytce, nicméně vzhledem ke grapefruitu, který mu začal růst na čele, byl po prvotním ošetření předán zdravotníkům. U nich si taky dlouho nepobyl, ale to už je jiný případ.