Prakticky není den, či noc, kdy by strážníci neprověřovali oznámení, jehož ústředním motivem je ležící postava. Nejinak tomu bylo i nad ránem v hodině mezi vlkem a psem. I tentokrát přijala stálá služba informaci o sportovně oděném sinalém muži, který nehnutě leží na chodníku u bran nemocnice. Způsob a lokace, kde chlapík zaujal horizontální polohu, zavdalo důvod pro jeho urychlenou kontrolu, neboť bylo riziko, že při příležitostném ranním joggingu prohrál boj s nemilosrdnou gravitační silou a na dohled spásy mu došly síly.
Na místo tedy vyrazila nejbližší hlídka, vybavená záchranářským batohem, aby zabránila nejhoršímu. Ve chvíli, kdy dorazila, zjevil se před ní poněkud bizarní úkaz. Na loži složeném z betonových dlaždic o velikosti třicet na třicet ležel na zádech muž bledý jako nefalšovaný umrlec oděný v teplákovém rubáši popsaném pseudogotickým písmem. Ruce složené na hrudi, prsty propletené, jen mu v nich chyběla hromnička, aby odehnala zlé duchy a pobryndala kůži voskem.
Po oslovení otevřel muž nejprve jedno oko a snažil se zaostřit na troufalce, kteří se ho odvážili vyrušit. Když se to nedařilo, vyslal na pomoc i to druhé, čímž znásobil šance a tato snaha byla korunována úspěchem. Poté, co navázal oční kontakt, byl svolný i k tomu verbálnímu. Na dotaz strážníků, cože tu tak leží, a zda něco nepotřebuje, odpověděl teplákový umrlec, že nikoliv. Leží zde, protože trucuje a ulice jest mu trucovnou.
Strážníci mu vysvětlili, že mít trucovnu je sice fajn, ale v té se obvykle poslouchá gramec s hity Michala Davida, malují figurky skavenů nebo láduje sirkový Titanic do láhve od kombajnérky. Rozhodně by trucování nemělo děsit nevinné svědky. Tento argument dotyčný uznal za legitimní, opustil polohu mrtvoly a poté, co s nonšalancí anglického lorda odmítl jakoukoliv pomoc, odkráčel do západu pouličních lamp.