Uprostřed horkých nocí, kdy se nehne ani lísteček, hlídku obvykle zaujme lecjaký nezvyklý pohyb. Kradmé krabí plížení podél zdí. Nenápadné sledování hvězdné oblohy či naopak spár v dlažbě ve chvíli, kdy podezřelé individuum recipročně zpozoruje strážníky. Pokus vměstnat pivní břich pod zaparkovaný sporťák nebo jen fádní zaječí útěk. Tentokrát však hlídku upoutal přesně opačný stav.
Uprostřed noční temnoty zahlédla podivnou scenérii. Na trávníku, osvětlen oranžovým přísvitem pouličních lamp, ležel nehybný cyklista s hlavou řádně zachumlanou do helmy a naditým batůžkem chránícím páteř. Vzhledem k pravidelnému dechu, přerušenému jen občasným zachrochtnutím, bylo téměř jasné, že ho nesrazil žádný pirát silnic ani náhodný poryv větru. Strážníci do něj nejprve zkušeně dloubli ukazováčkem, což nevyvolalo prakticky žádnou reakci mimo zamumlání, které mohlo znamenat – „nic jsem nepil Božka, fakt“ nebo taky „těleso ponořené do kapaliny je nadlehčováno silou…“. Následovalo zapojení dalších prstů na klaviaturu tlakových bodů, které rozehrály budící etudu. To již mělo patřičný efekt.
Spáč vydal pokyn víčkům, která se s rychlostí prastaré rolety začala otevírat. Muž chvíli ostřil a poněkud nechápavě se ptal, co dělají čerti u něj v ložnici. Když se mu konečně podařilo odlišit sen o reality, začal se lehce zmateně rozhlížet a analyzovat, kde se nachází. Dimenzi trefil napoprvé, avšak s městem měl chvíli problém. Hlídka si s ním povídala dost dlouho na to, aby se zcela probral a byl schopen koordinovaného pohybu.
Udělal pár cvičných kontrolních dřepů, jež by u bratra Tyrše jistě vyvolaly slzu dojetí a ukazováčkem se napotřetí trefil bezpečně na špičku nosu, přičemž každé oko zasáhl jen jednou. Poté vystřihl několik ukázkových tanečních kroků tam a zpět. Následně spojil prsty do tradičního přísežného gesta a slíbil, že půjde pěšky a kolo využije jen jako kompenzační pomůcku. Jak řekl, tak učinil. A to ani neušil, že má v zádech stíny. Ta nejtěžší zkouška ho však čekala, až po příchodu domů.