V létě nás čekají různá úskalí, tak zkusíme pár připomenout. Text je dlouhý, tak ho nemusíte číst celý, pokud se zrovna nenudíte.
Možná tomu nebudete věřit, ale nápad vyrazit na dovolenou nemáte jen vy, ale překvapivě i tisíce dalších. Je třeba počítat se zácpami. V prvním případě se doporučuje vláknina, v tom druhém pak nespěchat. Ostatně není kam. Možná tak na benzínku, ale tam bude fronta taky. Takže ani tam nemusíte. Pořád se bavíme o dopravě.
Je jedno, jestli se připravujete na zombie apokalypsu, nebo z nějakého důvodu jedete na survival do Brna. Vezměte si do auta dostatečnou zásobu tekutin (hlavně tedy vody). Nikdy nevíte, kde zůstanete trčet. A vězte, že s jazykem suchým jak fíkus na studentských kolejích se dost špatně mluví. I když je fakt, že by to leckdy pro zachování duševního zdraví osádky nebylo špatné řešení (páska přes pusu působí na okolo jedoucí řidiče dost podezřele). A přihoďte i nějaké ty energetické tyčinky, sušené maso či baklažán v kostce. Takové parkování na D1 se může protáhnout.
Pokud vám není ta naše zemička malá středisková dost dobrá a vyrážíte nasávat do okolních států (myšleno atmosféru), doporučujeme se informovat, co tam je či není legální. I když třeba samozvaný právník v hospodě Na Růžku prohlásil, že žluté reflexní vesty u jižních sousedů způsobí podstatné odlehčení peněženky, tak Máňa říkala, že to není směroplatný. A měla recht. Takže klidně můžete být za pampelišky a lákat mouchy. Důležité je, že jsou certifikované. Vesty, ne mouchy.
Tytam jsou doby, kdy každá správná rodinná dovolená zahrnovala zábavný prvek v podobě emotivní debaty o tom, zda je větší lama ten s mapou, nebo ten, kdo mu věřil. Dnes jsou jízdy o tento zážitek ochuzeny (a nahrazují je hádky o to, proč teda nešli čůrat před minutou na benzínce) a navigace je svěřena sterilnímu hlasu z krabičky. Navigátor se sice změnil, ale lama řidič zůstává. Jsouce nepoučitelní, bezvýhradně hlasu věříme. Nevěřte. Ty plechové věci podél cest jsou dopravní značky, nikoliv cvičné terče.
Ačkoliv jste ekologicky založení nebo prostě protestujete proti nebohým fosilním palivům a plánujete kočovat na bicyklech, pomněte, že obvykle máte dvě nohy, ale hlavu jenom jednu. Pokud tedy nejste Scrad. Emzák Scrad. Když dokáže o kámen orel rozlousknout želvu, opice kokos a kalan slávku (mlže, ne tetu Slávku), není žádný důvod si myslet, že je vaše lebka pro silnici adekvátním sokem. Věřte, že není. Vaše ratolesti stejně musí helmu mít, tak proč se neřídit heslem, že příklady táhnou.
Když se kouknete do mobilního telefonu, jistě tam najdete přehršel aplikací. Udělají vás na fotkách krásnější, přidají manželce legrační rypáček nebo vám dodají na selfíčko imaginárního přítele. Zkuste něco vymazat a nainstalovat si třeba aplikaci Záchranka. Sice zůstanete na fotkách přirození ani nebudete zvěčněni, kterak stojíte na Řípu s Gottem (což by stejně zaujalo leda tak krotitele duchů), zato to může někoho ochránit před fotkou na pomníku. Mramorovém pomníku. A jestli máte obavy z toho, že vás budou sledovat Svobodní zednáři, ilumináti nebo emzáci, tak buďte v klidu – ti si už na Pepíka či Stáňu z Onoho Světa dávno složku založili.
Národní tísňová čísla 150,155,156,158 byste měli umět „jakokdyžbičemmrská“. Můžete to sice ošidit číslem 112, ale když si pamatujete manželčiny narozeniny, nadmořskou výšku Kančendžengy, stav vodoměru a velikost hlavy dětí, tak pro vás dalších pár čísel (navíc logických-rybník, vozík, pouta) přece nemůže být překážkou. Na rozdíl od pinu ke kartě si ta čísla dokonce můžete napsat.
Zásadně sbírejte jen houby, které znáte. Ty, které neznáte, nesbírejte, a když už je z nějakého důvodu seberete, tak je hlavně nepožívejte. Dokonce ani ve formě normálního houbového čaje. Pamatujte – jedna ruka netleská, strom není kamarád a houby umí zkazit žaludek. A dovolenou.
Pokud chcete zavzpomínat na mládí a ukázat své pionýrské dovednosti potomkům tím, že vykřešete oheň dvěma křemeny, tak to nedělejte ve stohu slámy ani uprostřed suchého lesa. Pokus by se mohl zdařit. Získáte si úctu a přezdívku Prďák Tvrďák, i když to uděláte na dvorku chalupy. Jestliže navíc zadrnkáte na kytaru „Na kolejích stála, za uchem květ…“ jste jasní.
Skoky do hyperprostoru bývají nebezpečné i pro machry typu Han Solo nebo chodící koberec Žvejkal. I oni leckdy narazili na překážku ve formě červa o velikosti mrakodrapu či zbytků rozpadlé planety. Se skokem do neznámé vody je to obdobné. Může to vyjít, ale taky nemusí. Pokud narazíte na naši nerozpadlou planetu, třeba hlavou, je zaděláno na hodně, ale hodně velký problém.
S alkoholem zkrátka roste sebevědomí. Prodlužují se nejen pánské chlouby, ale i představa o tom, kam až na přehradě o půlnoci doplavete. Místo ve stanu s lepou děvou nebo mužným jinochem můžete skončit v hrníčku místního vodníka. Profesor Ikebara je sice zábavný společník na pokec, ale věřte, že mít k duši živé tělo je lepší.
Lásky k létu zkrátka patří. Táborové, vesnické i kempové. Je dobré si ale uvědomit, že ne znamená NE. Neznamená to možná. Stejně tak platí, že možná neznamená ano. Na to nepotřebujete aplikaci ani notáře.