Krásná plavá Jana, pas jak nať, má ráda Jana. Avšak Jan začal vztah. Jana sama spává, vstává, a tak strádá. Má však nápad a spřádá plán. Chvátá na nádr. Na vlak. Jan tam má snad sraz. Sláva. Stál tam. Jana jásá, avšak každá snaha marná. Brada padá. Stála tam náhrada. Ta macatá mrcha Dana. Vlas jak havran, zrak jak had. A Jan? Hmatal za kabát, šátral, laskal vnadná ňadra a sál krk jak vamp.
Tak vzplála hádka jak vatra. Nasra…naštvaná Jana lkala a sálala jak dravá saň. Řvala až asfalt plál. Samá jadrná hláška: stará kráva, prasák, bastard, nána, baba Jaga. Dana nadává, Jan nadává, Jana má dlaň v spár a takřka drásá tvář Jana. Fakt žádná sranda. Slavná bájná válka (panna Šárka, lačná Vlasta a banda bab) hadra.
Tak našla „pár“ (pán a mladá dáma krát dva) stráž a zapla maják. Stráž (chlap a chlap) začala pátrat, jak svár vzplál a jak takřka začala rvačka. Žhavá hlava zchladla jak kalná káva z rána a Jana začala plakat. Lkala. Zkrátka má Jana ráda. Halt ta pravá láska (svatba, palác, zlatá vana, Havaj, malá Hanka a Max, paráda). Avšak Dana, dávná kamarádka, lhala, lákala a pak drapla Jana jak…jak…jak krajta macaráta, jak makak banán a šla nahá na záda. Kamarádka? Pchá. Zrádná maska spadla.
Stráž dává pár rad jak dál a nabádá. Jasná zpráva z práva: Žádná rvačka, žádná facka, žádná váda. Snad, snad až čas dá ranám fáč. Stráž zakládá zásah ad acta a každá strana zdrhá v dál. Šťastná Dana má vztah a Jana. A Jana? Ta šla zas spát sama. Ach, ta láska, ta nám dává.