Potomci dokážou natropit spousty alotrií a přivádět tím rodiče do stavu nervové klinické smrti. Aby se tomu vyhnul, poslal Jeník Lucemburků mladého Káju na převýchovu a pak do vězení. Jiná členka vládnoucího rodu šla ještě dál a chtěla vyřešit designový generační problém poloviční transplantací srdce u své nevlastní dcery. Vyjmutí měl provést jistý člen mysliveckého spolku, který na to naštěstí neměl žaludek, tak to odnesla vysoká. Pokud se však do toho zamíchá láska a mladický vzdor, je zaděláno. Naštěstí, ne vše končí tak tragicky jako melodramatický vztah poněkud otrávené Capuletové a Monteka. Na strážníky se obrátili zoufalí rodiče s žádostí o poslední pomoc. Jejich neplnoletá dcera se rozhodla, že studium pro ni není to pravé ořechové a raději se naplno oddá romantickému vztahu s přítelem. A když už, tak s celou parádou. Odložila učebnice a k příteli se rovnou nastěhovala. Pro střídání stráží však rodiče neměli úplně pochopení. Ačkoliv to nespadá zcela do úkolů, které strážníci obvykle plní, neměli to srdce rodiče odmítnout. Zlomených srdcí už bylo za ten den dost. Hlídka tedy vyrazila na místo, kde již čekaly tři strany. Ona, on a oni. Atmosféra na místě byla asi tak vřelá jako prsty kapitána Igla. Myšleno mražené rybí prsty. I když ryby prsty nemají. Strážníci vnesli do poněkud patové situace čerstvý vítr a postupně se jim podařilo otupit dívčin trucovitý vzdor. Jemná hodinářská práce s dívčiným nitrem přinesla své ovoce. Děvče konečně vzalo rodiče na milost a začalo s nimi opět komunikovat. Nakonec padlo rozhodnutí, že se zase vrátí domů. A snad i do školy. Minimálně do plnoletosti.