Po minulých peripetiích s mečícím, nevábně vonícím rohatým fousáčem, čekala strážníky nesnadná anabáze se zástupcem z opačného spektra. Z nebe. Nedlouho před polednem přijala stálá služba oznámení o labuti, která si to kráčí po frekventované silnici jako starosta Puchejř a zastavuje dopravu. Když hlídka dorazila na místo, bylo hned jasné, že s opeřencem nebude lehké pořízení. Ostatně, kdo někdy chytal labuť, ví, že je to takové ptačí rodeo s tvorem, který má místo krku hada, nohy mu tvoří pingpongové pálky a křídla jsou jako buchary z Vítkovických železáren. Ne nadarmo Čajkovskij naplnil jezero těmito drsnými opeřenci a nikoliv trapkami, jako jsou slepice nebo kachny. A starý známý nestoudník Zeus se taky nezměnil v krocana, když si to mířil na techtle mechtle za princeznou Lédou (neplést si s Ladou, ani Leiou), ale právě v labuť. Nechat ptáka na pokoji nepřipadalo v úvahu, anžto byl tento zjevně konsternovaný skutečností, že mu vypustili rybník a rozhodl se ostentativně přecházet přes cestu, dokud mu ho zase nenapustí. Tak dlouho však nemohla být doprava omezena, a tak přišel čas na plán B. Odlov. Tomu se opeřenec zpočátku úspěšně bránil. Kam však na vycvičená ramena zákona. Strážníci zvolili nápovědu v podobě přítele na telefonu a s ornitologem ze záchranné stanice probrali ideální taktiku. Ukázalo se, že když fungují hmaty na ruce výtržníků, lze je aplikovat i na krk labutě. Strážnický skok, za který by se nemusela stydět ani promyka mungo při setkání s kobrou, vzduchem zavířily plovací blány, končetiny, peří a bylo po boji. Vše se obešlo bez zranění zúčastněných savců i ptáka. Mladý opeřenec poté skončil za mřížemi, avšak jen dočasně. Za dobré chování byl převezen k jiné vodní ploše, kterou si spokojeně osvojil a s elegancí sobě vlastní odplul z dosahu těch divných tvorů na břehu.