Většinou je to jeho osudová chyba a bývá jat. To samé platí i pro zástupce ptačí třídy. Ostatně, znalci ví, že i dobří holubi se vracejí. V našem případě se však jednalo o pár kilo návratu navíc. Konkrétně šlo o naši starou, respektive mladou, známou labuť. Ta se rozhodla, že jí vodní plocha přidělená po minulém odchytu moc nevyhovuje a odkvačila či spíš odlabutila si to zpět k místu předchozího odlovu. Cesta to byla dlouhá, tudíž není divu, že měla nohy ušlapané a byla tudíž patřičně naštvaná, což dávala najevo všem, kdo se vezli v pohodlí vozidel. Ti samozřejmě pak nejeli, čímž se naštvanost exponenciálně šířila i mezi primáty.

Na místo hrozícího konfliktu byla tedy povolána zkušená hlídka. Tím ta snadnější část skončila. Pták poznal v jednom ze strážníků aktivního boxera a rozhodl se pro mezidruhový mač. Jelikož nebyl přítomen akreditovaný rozhodčí, používal opeřenec kromě křídelních direktů i podpásové výpady hadí hlavou. Tím se nejspíš potvrdilo, že se nejedná o labuťáka, protože tohle by chlap chlapovi neudělal. Kéž by šel férově po uchu jako Tyson. Po třetím kole byl souboj přerušen a na řadu přišla diplomacie. Strážníci vypasenému ptákovi objasnili, že pohár trpělivosti není bezedný a svatý Martin je za rohem, s čímž je jen tak mimochodem spojena specifická kulinářská specialita a čeleď kachnovitých je poměrně velkou množinou. V tu chvíli mu to nejspíš došlo a strnul. Když se objevil ručník v ringu, použili ho strážníci k definitivnímu ukončení zápasu. Protože to pták zjevně zabalil, zabalili ho a sbalili.

Jelikož se létavci minulá hladina nelíbila, převezla ho hlídka na jinou. Hned po vypuštění si labuť získala pozornost místního kachního gangu, kterému celkem rychle sdělila, kdo je od této chvíle největší rybou v rybníku, a pokud se to někomu nelíbí, tak mu to Marťa na běloušovi vysvětlí. Holt je čas, kdy falešných hrdinů jsou plné pekáče.