Prevence je důležitá a je samozřejmě lepší věcem předcházet, nicméně někdy to nejde a pak přijde na řadu řešení následků. Právě končila zlatá hodinka, která nejednoho fotografa přivedla do euforie, když si obsluha kamerového systému všimla podivného klokotu.
Na obrazovce se partička individuí nižšího věku snažila vyšplhat na ochrannou stavbu čnící nad vstupem do bývalého podchodu. Dotyční při tom vypadali trochu jako zombie alkoholiků pokoušející se dostat do depozitáře muzea s mozky naloženými v lihu. Šplhali vedle sebe, po sobě, přes sebe i pod sebou jako ruměnice pospolné při seznamovací hře na rodinné sešlosti. Tomuto náporu pár párů rukou nemohla logicky odolat plechová závětrná lišta u střechy objektu. A taky že neodolala. Šplhouni sice popadali dolů do velké veselé hromady, která připomínala lidské mikádo, nicméně jednotlivé části spletence se během chvíle zase rozpletly a jaly se nezdolně pokračovat ve výstupu jako plíseň ve školních sprchách.
To však již k místu směřovala nejbližší hlídka. Příjezd služebního vozu nicméně způsobil okamžitý kečupový efekt. Kdo někdy vymačkával tlakem zbytky protlaku z plastové láhve, ví, o čem je řeč. Tlupa nejprve ztuhla jako den staré rohlíky, načež se s hlasitým „pfffrrrc“ nekontrolovatelně rozprchla do všech světových stran. V mžiku to tam vypadalo, jako když na skomírající studentské párty někdo pronese, že o patro níž mají ještě bečku a křupky.
Strážníci si sebekriticky přiznali, že nahánět uprchlé uprchlíky prchající úprkem v prchavém světle večerního sídliště je jako snažit se udržet kalové červy v síťce na citrony nebo vysypávat pískem mandaly během hurikánu. Jako jde to, ale...
Při bližší obhlídce pak zjistili, že s trochou kutilské klempířiny by se vše mohlo obejít bez trvalých následků. Na své si tak po delší době přišly služební kladivo, kleště i drát (beztak se zatím jen vozily). Poté, co strážníci lištu narovnali, ji připevnili zpět, takže mohla opět plnit svůj primární závětrný účel.