Poprvé, když zjistí, že přesplotní soused uzavřel black/green deal a za příslib duše tak získal pro svůj pažit bezkrtkovou zónu. Podruhé, když se kvůli předchozímu obchodu stane jeho zahrada cílem krtčího blitzkriegu. No, a potřetí, když přijde zkontrolovat své výpěstkové hájemství a objeví tam vetřelce (na rozdíl od krtků dvounohé).
Poslední situaci zažila jistá žena, která krátce po obědě dorazila do zahrádkářské kolonie. V jinak ztichlé osadě zpozorovala na zahradě dva cizí mladíky. Že se nejednalo o obchodní zástupce zavedené semenářské firmy Patison & son, svědčila jejich činnost kolem zahradního domku. Snažili se dostat dovnitř jako hladoví zombíci do Muzea mozkových figurín během polední přestávky. Nepočítáme-li vilné exhibicionisty v pršipláštích, tak platí, že lumpové většinou nemají rádi svědky svých činů, což byl i tento případ. Ve chvíli, kdy mladí pobertové zahlédli, že jsou zahlédnuti, hleděli zmizet z hledáčku, přičemž každý to vzal jinudy. Snad, aby zmátli honicí psy, jak je to vidět ve filmech.
Žena také neváhala a událost spojenou s nezvanými hosty oznámila. Hlídka byla vcukuletu na místě a podrobně si zapsala popis zajíců. Místním šetřením vzápětí k popisu dosadila i jména a vydala se pátrat do nedalekých ulic. Netrvalo to ani příliš dlouho a snaha strážníků byla korunována úspěchem, když před jedním obchodem zahlédli cíl svého pátrání.
Jakmile uprchlík zpozoroval, kterak se k němu blíží hlídka, doznaly jeho oči velikosti pingpongových míčků a v přírodou vymezených důlcích zůstaly jen čirou náhodou. Na rozdíl od praotce uprchlíků - doktora Kimbela ho tváří v tvář tvářím zákona naštěstí nenapadlo skákat do kanálu, ale spořádaně vyčkal na místě. Vida, že jdou strážníci najisto, ani příliš nezapíral. Vlastně nezapíral vůbec a ke všemu se hned doznal. Jako odměnu za vzornou spolupráci nemusel na policejní stanici šlapat po svých.