Pohled na čáry za letadly, sušený bobek yettiho v dlani a nové důkazy o tom, z které planety pocházel Dan Nekonečný. Co ho však spolehlivě přiměje ve svatém zápalu pozvednout knihu knih s názvem Vzpoura mozků, rozbalit zásobu čokolád s nezdravě zbarveným skotem na obalu a vytvořit slušivého aluminiového kulicha? Vzpurný vaflovač, rebelující kalkulačka nebo svéhlavý skútr. Zkrátka povstání strojů. Jsou však tací, kteří tváří v tvář zlovolné umělé inteligenci zůstávají prostě prostovlasí.
Přesně jako mladá řidička, která v historickém centru města stála u svého vozu a intenzivně mávala na projíždějící hlídku. Jestli něco strážníky spolehlivě přitáhne, tak je to žena v nesnázích a opuštěná koala na stromě. To první je v našich krajích přeci jen pravděpodobnější, a proto zamířili strážníci rovnou k odstavenému vozu a nekoukali po floře a fauně. Žena s lehkým náznakem paniky popsala sled událostí - zaparkovala, vystoupila, zabouchla, vytřeštila oči. Ozvalo se totiž potměšilé cvaknutí a automobil se bezpečně uzamknul. Bohužel s klíči uvnitř. A nejen s nimi. V sedačce si hověl dvouletý hošík.
Strážníci se ihned pustili do záchranné akce. Tlačili, tahali, mačkali, ale nic. Mladý pán zatím zamyšleně sledoval to hemžení kolem auta a dumal, zda se má smát nebo spát. Postupně se sjely další hlídky, ale i když víc hlav víc ví, nepomohla by v tu chvíli ani devítihlavá policejní hydra. Nakonec byla povolána kavalérie. Hasiči. Ti si umí většinou poradit s lecjakou lapálií a dostat se bezbolestně v podstatě kamkoliv. Většinou, poněvadž tentokrát si na voze vylámali zuby i oni. Kapitulovali, a jelikož se malý vězeň začal tvářit poněkud nerudně, rozložili po dohodě s maminkou boční okénko na skleněné puzzle.
Trpělivý hrdina byl vysvobozen a jako satisfakci za příkoří, kterého se mu v našem městě dostalo, obdržel od strážníků plyšového mamuta. Pro šťastnou maminku i ostatní plyne z případu poučení, že ve starém moskviči by se dveře samy neuzamkly, protože se mnohdy nechtěly zamknout, ani když řidič chtěl.