Koleje, hodiny, pražce, vlaky i lidi. Proto tam také chodí hlídky na kontrolu. Pochopitelně ne kvůli těm pražcům, ačkoliv i ty jsou jistě interesantní, alebrž primárně kvůli lidem. Hodným, i těm méně hodným. Tedy, hlavně kvůli těm méně hodným. V nočních hodinách již obvykle perony nepřekypují cestujícími, proto strážníky zaujala nezvyklá trojice jinochů, která naopak překypovala. Konkrétně snahou o nenápadnost, jinak byli hoši poměrně hubení. Což na osiřelém nádraží nešlo úplně snadno a bylo to spíše kontraproduktivní. Líce mládenců, sporadicky porostlé solitéry vousků, byly v ostrém kontrastu s pracovními montérkami, v nichž byli všichni oděni. Více než zmožené dělníky jedoucí ze šichty nočním vlakem připomínali páni kluci kluky z Páni kluci. Nastalo téměř nekonečné kolečko vytáček, falešných totožností a zkušeného mlžení. Strážníkům bylo v tu ránu jasné, že Jožka, Hubert a Tomáš nejsou žádné lamy, ale protřelí matadoři. Nakonec však spadla klec a hoši se rozhodli hodit do pomyslného ringu ručník. I ten byl pochopitelně pomyslný. Doznali se, že jsou na útěku z výchovného zařízení. Svůj neobvyklý outfit odůvodnili tím, že byli v rámci pozemkových prací vysláni pracovat ku plotu. Vyhodnotili, že nebylo specifikováno, z které strany plotu, načež ho podlezli. Když už byli na druhé straně, tak se na miskách vah objevily dvě možnosti. Vyrazit do Brna na mejdan, kde měl jeden z nich kamaráda nebo pracovat. Kdo si myslel, že zvolí druhou možnost, je naivka. V Brně je sice nuda, ale to v pracovním procesu taky. Při výpravě na jih však skončila jejich cesta právě v našem městě, což my už dávno víme, protože zde k nezměrné radosti všech řidičů i obyvatel končí i dálnice vedoucí stejným směrem. Chuť svobody výrostkům poněkud zhořkla a následně putovali v autě s majákem zpět tam, kde jejich trip započal.