Poslední příspěvek letošního roku patří činnosti, kterou strážníci během uplynulých dvanácti měsíců dělali poměrně často. Ne, nejde o pravidelný sběr ožungrů, kteří nezvládli zrádnou kombinaci Algrachu (alkoholu, gravitace a chůze). Nejde ani o méně či více rafinované krádeže v obchodech či hrdiny s třemi mužnými chlupy na hrudi, kteří si kompenzují nedostatek testosteronu přeměnou svislých dopravních značek na vodorovné. Jde o něco jiného, ale stejně důležitého.
Byla přesně půlnoc, hodina duchů a ticho na stálé službě do té doby narušovalo jen chraplavé lupání vysílačky a přicházející hlášení o provedených kontrolách v terénu. Prakticky s posledním odbitím kostelního zvonu zazvonil tísňový telefon. Na druhé straně se ozvala notně věkovitá žena, která se svěřila s prekérní situací. Vzhledem ke svému věku již není schopná dostat manžela do postele a potřebovala by výpomoc silných mladých chlapců.
Službukonajícímu strážníkovi léta zkušeností umožnila zachovat kamennou tvář a opatrně se zeptat, v čem konkrétně by měla pomoc chlapců spočívat. Když žena upřesnila, že její choť měl divoké sny, sklouznul z lože na rohože a nemůže se dostat zpět, spadl mu kámen ze srdce. S úsměvem, který rozcupoval pokerovou tvář jak dítě vánoční papír na dárku, přislíbil vyslání náležitě osvalených kolegů. Jak řekl, tak udělal.
Hlídka byla na místě cobydup a stařenka ji pustila do bytu. Zkušeným poklepáním na paže strážníků zhodnotila jejich připravenost, a když prošli vstupní prohlídkou na jedničku, uvedla je do ložnice. Strážníci využili svých schválených svalových vláken a trochy toho know-how a za pouhých šest set šedesát šest vteřin od přijetí půlnoční žádosti si již pantáta hověl v peřinách. Letitá dáma s více než osmi křížky životní loterie na krku s pousmáním poděkovala a popřála jim klidnou noc a zbytek roku. I celý příští.
No, a to samé přejeme i my vám.