Do svítání chyběly ještě poctivé tři hodiny a velká část obyvatelstva stále spala spánkem spravedlivých (nebo alespoň spala), když se na stálou službu obrátil svědek, který nahlásil, že na pustém ostrůvku uprostřed silnice sedí nějaký týpek. Chvíli měl upřeně zírat do tmy jak trosečník pátrající po místě, kde želvy kladou vejce a chvíli pak na svá kolena, jako by je nakladly právě tam.
Když hlídka dorazila k inkriminovanému silničnímu atolu, skutečně spatřila chlapíka dlícího na betonovém piedestalu jak socha svatého Lemura. Jakmile k němu strážníci přišli blíže, povšimli si, že vedle něj leží pohozená elektrická koloběžka. Muž měl v obličeji výraz, který připomínal dítě, jež kouslo do citronu vylepšeného šťovíkem a kapkou jablečného octa. Po pohledu na mužova kolena bylo hlídce v tu ránu jasné proč. Vypadala, jako by v kleče skládal tříhodinovou přísahu věrnosti na koberci z LEGA, načež po nich sjel skluzavku vystlanou brusným papírem zrnitosti sedm.
Ačkoliv se tvářil sveřepě, přičemž jeho vzdorovitě vystrčený spodní ret připomínal otevřený spodní šuplík komody a tvrdil, že se nic nestalo, bylo hlídce jasné, že zrádné přibližovadlo zjevně prohrálo souboj s nerovností, což u jezdce vyvolalo intenzivní ukázku fyziky v praxi. Setrvačnost, gravitace, tření. Scéna jak vystřižená ze Šakalích let. Jen s tím rozdílem, že v kalhotách na parketách to klouže o poznání lépe než naostro po dlažbě. Jelikož muž trval na tom, že jediné, co by sneslo krapet pomoci, jsou jeho kolena a nic jiného není potřeba, pokrčili strážníci rameny a poskytli mu kýžené ošetření.
V okamžiku, kdy aplikovali dezinfekci, bylo jasné, že započal ten správný ozdravný proces. Muž nejprve vypoulil oči tak, že by se za to nemusel stydět ani student druhého ročníku puritánské školy při návštěvě nudapláže. Jakmile začala kolena šumět jak plží exkurze do solných dolů, jal se vydávat zvuky ne nepodobné papiňáku těsně před výbuchem a dlaněmi kolem nich mával s intenzitou ochrnutého kolibříka. Poté, co mu klouby ozdobily dvě slušivé náplasti, se vydal k domovu (pěšky stylem „štafle“), přičemž jeho sykání a hučení („sss“ a „hů“) znělo strážníkům v uších ještě hodně dlouho.
Zkrátka platí, že elektrická koloběžka je sice dobrý sluha, ale zlý pád.