Jmenuji se Koks. Teda píše se to Cox, ale Koks zní nejen drsně, ale taky hodně policejně. Nebo zločinecky? Ještě nevím a je mi to jedno. Zatím mám dost svých starostí. Třeba jak ukočírovat ty čtyři zmatené tlapky, aby šly tam, kam potřebuji. Teď třeba potřebuji ulovit ten žlutý míček. Proč? Protože jsem policejní pes. Tedy, budu. Za pár let. Stejně jako tady můj parťák. Jé…brouk. A list. Kde jsem to byl? Aha.

Jmenuji se Koks. Teda píše se to Cox…to už jsem říkal. Míček! Ano, lovil jsem míček. Máme spolu nevyřízené účty. Třikrát vyhrál a jednou jsem uhrál kříž. Až budu velkej, tak už se porazit nenechám a remízu si ještě rozmyslím. Bude se říkat: „Koks tři míčky zranil, dva zhmoždil a jednoho zesměšnil.“

Vybral jsem si toho legračního dvounožce, co je kamarád s mým parťákem. Dvounožec se mi líbí. Už jsem ho stihnul označkovat. Kousnutím a čůráním. To se vždycky hodí a jsem v tom fakt dobrej. Asi budeme dobrá dvojka. Když ho kousnu, tak nic neříká. Na rozdíl od toho veterána, co s ním teď slouží. Toho, když kousnu, tak mě srazí tlapou a vrčí něco jako „Disciplínu z tebe necítím žádnou já, mladý padawane. Cvičit muset budeš, tak.“ Pfff. Si myslí, že je nějaký jedi? Áááá..míček. Takže vážení, máte se na co těšit. Budu kousat, štěkat, hledat. Budu takový psí Drsný Harry a bratr Cadfael a…no to raději ne, to zní jako kočičí jméno. Fůůůj.

Zkrátka jsem doplnil tuhle velkou rodinu plnou uniforem a chlupů. Taky jednu dostanu. S policejním nápisem. Holkám se uniformy líbí. Chlupy mám vlastní.

Jsem tady nejmladší, ale to nevadí, už si buduji respekt! Jééé…míček. List. Brouk.