„Nejsou knihy, soudruhu nadporučíku. Soudruzi by měli chuť, ale v útvarové knihovně nemáme ani pětinu knih na ef ó.“ Těmito slovy shrnul rotný Smiřický tristní situaci tankistických čtenářů, čemuž uvědomělý lampasák kontroval lakonickým prohlášení, že komsomolci knihy taky neměli a poradili si, howgh. Nedostatkem knih trpěla svého času i věznice Shawshank, než Andy zjistil, že stačí na ministerstvo dva roky posílat jeden dopis týdně a o kulturní zážitek je postaráno.
Podobnou snahu získat pár knih navíc projevil i postarší muž. Jeho cílem však nebylo obohacení o zážitky z četby, ale o hotovost. S pádem soumraku popadl dětský kočárek uzpůsobený k převozu všelijakých nalezených pokladů a vyrazil navštívit veřejnou knihovničku, kde se dle jeho názoru zbůhdarma povalovaly v hojném počtu rozličné svazky. Postupně je přesouval z poliček do kočárku, což neušlo kolemjdoucímu svědkovi, a ten se následně o tento pohled podělil se strážníky. Ti byli na místě dříve, než muž stihl přečíst název turistického průvodce po Taumatawhakatangihangakoauauotamateaturipukakapikimaungahoronukupokaiwhenuakitanatahu.
Když hlídka knihomila oslovila, uvedl, že neměl v plánu nasávat slovní spojení a květnatá souvětí, alebrž volně odložené knihy zpeněžit v antikvariátu a nasávat případně až pak. Jelikož byla hodnota knih především v jejich obsahu a nikoliv formě, nechali strážníci muže naskládat svazky zpět do polic. Během této činnosti mu hlídka přečetla krátký úryvek z příslušného zákona, a když bylo zjevné, že citaci porozuměl, nechala ho jít.