Mohli bychom pochopitelně informovat vůkol o tom, kterak naše hlídka zasahovala mezi prvními u vážné dopravní nehody kamionu, jehož řidič vlivem zdravotní indispozice shrnul několik zaparkovaných aut jako sněžný pluh sněhuláky a zastavil ho až vzrostlý strom. Čímž se jasně prokázalo, že je příroda mocnější soupeř než plechovky s koly (neplést si s plechovkou koly, ta není vůbec žádný protivník). Nehodami se to ale v mediích jen hemží, a po plechu a silikonech lačnící divák si přijde na své u večerních zpráv, tak nač přilévat palmový olej do ohně. My bychom chtěli být pozitivní. V tom pozitivním slova smyslu, nikoliv v tom negativním. Ačkoliv negativní bychom chtěli být taky. Pochopitelně opět v tom pozitivním slova smyslu. Koťátka, labutě a jiná zvířátka prozatím došla (i když u ptáka čekáme recidivu), pročež vše zakončíme na Řbitově. Postupně se nám tam totiž na té druhé straně shromažďují a kupí osoby toužící po světě živých. Stojíce u temné mříže, volají na naše operační středisko a lakonicky se dožadují propuštění. Na jejich obhajobu je však třeba říci, že když jim tělem proudí pouze jejich vlastní krev, je tento požadavek celkem relevantní. Pokud tedy proudí. Jen v průběhu uplynulých pár dní to bylo na deset živáčků. Po tradiční kontrole, zda nemají na místě posledního odpočinku přechodný, ba dokonce trvalý pobyt, byly pečetě rozlomeny, brány otevřeny a postavy vypuštěny do večerních ulic. Zatím je stav propuštěných živol 10:0, ačkoliv u jednoho byly jisté pochybnosti. Nicméně jak možná pravil Dis Pater - in dubio pro pallido – v pochybnostech ve prospěch bledého. Pokud se i vám stane, že uváznete za onou branou, neváhejte a zavolejte. My vás neukousneme. Na rozdíl od jiných.