Na operační středisko přišlo během dvanácti okamžiků (což je dle vědců přibližně osmnáct minut) tolik oznámení na různorodé ležící osoby, že to vypadalo, jakoby se po ulicích napříč městem koordinovaně lepili k cestě aktivisté protestující za moly a bylo nutné vybavit hlídky lihem. Nakonec se ukázalo, že nešlo o akci za moly, ale akci namol. I lihu bylo na místě více než dosti.
První dva horizontální lezci a ležci byli celkem tuctového druhu „namol vulgaris“, kterým stačilo dodat trochu počáteční energie a vyrazili k domovu. Z dálky to trochu působilo, že v sobě mají zabudovány setrvačníky z autíček. Vždy udělali pár kroků vzad (tím se natáhli) a pak rychle vyrazili kupředu. Po několika metrech začali zpomalovat, až se zcela zastavili a celý proces se opakoval. Natáhnout, rychle vpřed a stát. Jednou už to vypadalo, že se setrvačník přetáhl a strhl, neboť jeho majitel stále couval, avšak nakonec hekl, pak nejspíš zažádal o náhradní díly, protože pronesl něco jako „tyč a drát“. Pak už je evidentně nechtěl, neboť ustál gravitační past a opět přešel do osvědčeného systému. Takto se oba dostali domů bez fyzické asistence strážníků, kteří vše dozorovali z dáli.
Zato třetí kousek byl pověstným výběrem z hroznů. Ležel pohozený nedaleko ztichlého svatostánku a dojímal občasné chodce, kteří se v nočních hodinách trousili ulicemi. Když k němu dorazila hlídka, zvedl dva prsty a zapřísáhl se, že jen odpočívá, neboť dle vnějších i vnitřních aspektů asi krapet přebral, neboť příliš věřil textu lidové písně, v níž ho zpěvák nabádal, aby nepil vodu, ale víno, že je to lepší medicína, ale už nesdělil dávkování. Nonšalantně mávl rukou jak Old Shatterhand, když zdravil svého snědého bratra a odmítl jakoukoliv pomoc či transport. Uvedl, že jeho hrdost je v přímé úměře s promile a dokud alespoň jedno neklesne, nikam nejde. Jelikož nebyl ve stavu, v němž by ho bylo nutné vozit na záchytku, domluvili se s ním strážníci, že zaujme důstojnější pozici k odpočinku, než je styl „ponožka v pokoji puberťáka“ a po čase ho přijedou zkontrolovat.
Uplynula necelá hodina a na stálé službě opět zazvonil telefon. Tentokrát nevolal pozorný svědek, ale sám pyšný ležák, který překvapeným strážníkům poděkoval za vstřícnost a oznámil, že promile má sice pořád stejné, ale hrdost dostává na frak (navíc je mu zima a volala manželka), tudíž vyráží domů. O chvíli později již nasedal do taxíku a uháněl vstříc nezvratnému osudu a teplé posteli.