Ostatně i legendární hudební skupina v jedné písni zpívá, že jen kamarád (óoó) ti přihrávku vrátí. Jednu takovou nezištnou kolmici přímo před bránu poslal svému druhovi jeho parťák, avšak nic se mu nevrátilo.
Nastal právě okamžik, kdy bylo slunce nejdále za zenitem, nudně řečeno půlnoc, když se na operačním středisku hladově rozdrnčel telefon. Na druhé straně sluchátka bylo nejprve ticho, pouze občas přerušované nádechy, mumláním, výdechy a tlumeným bubláním někde v pozadí. Nakonec volající nabral sílu (nebo odvahu) a složil celkem smysluplnou větu. Požádal o asistenci hlídky, a jako důvod uvedl, že jeho kamarád má zjevně dost nakoupeno, vlastně slušně chlastá a nerespektuje suchý únor. Jelikož se tím vyčerpala jeho schopnost skládat slova do srozumitelných vět, byla na místo setkání vyslána hlídka, aby osobně zjistila, oč vlastně jde.
Strážníci po příjezdu nalezli dva kamarády. Jeden z nich se identifikoval jako onen zodpovědný oznamovatel, načež druhého prstem třesoucím se jak ovar na nastartovaném traktoru označil za zmíněného opilce. Hlídce objasnil, že jeho věrný druh a přítel nezvládá boj s démonem alkoholu a on by mu chtěl pomoci. Z toho důvodu požaduje jeho odvoz na záchytnou stanici a následně pak do léčebny. Muž, o němž byla řeč, jen stál a fascinovaně pozoroval keř pohupující se ve větru. Po chvíli se s ním sladil, takže to z dálky mohlo vypadat, jako kdyby tančil distanční ploužák s trifidem.
Strážníci oběma mužům vysvětlili, že ač je jejich úmysl chvályhodný, záchytka není útulek a rozhodně tam nelze na požádání nikoho odložit jak nevhodný vánoční dárek v podobě samce rypouše sloního v říji. To samé se týká i léčebny. Takže je načase jít spát do vlastních postelí. Oba pokývali hlavami, že to pochopili (i když v jednom případě to mohlo znamenat loučení s tanečním partnerem) a rozhodli se vyrazit na vlak do místa bydliště. O devadesát minut později však telefon opětovně ožil.
Stejný hlas, stejné mumlání, jen požadavek byl jiný. Tentokrát muž oznámil, že se mu kamarád ztratil v některé z místních hospod, když šli na ten vlak a potřeboval by pomoci s hledáním, neboť ho každá další návštěva pohostinství zmáhá víc a víc a netuší, kolik jich ještě stihne projít. Navíc už dochází peníze. Strážníci mu přislíbili, že když na ztracence během služby narazí, vyřídí mu pozdravy a nasměrují ho zpět na nádraží.
Zda se kamarádi opět setkali, netušíme, ale se strážníky již do kontaktu nevešli.