Na stálou službu se obrátila servírka, která vykoukla z potemnělé nálevny a uzřela na lavičce sedícího mladíka, jenž dle ní částečně dlel v této dimenzi a částečně v jiné. Pojala jisté podezření, že by se něco mohlo stát. Co, to již neupřesnila, takže tato věta mohla obsahovat cokoliv od pádu meteoritu po příjezd blanických rytířů. Hlídka přesto neponechala nic náhodě a vyjela mládence zkontrolovat. Ostatně bylo již brzké odpoledne, což je čas, kdy se to podezřelými individui ve městě jen hemží. Sedícího mládence strážníci našli celkem snadno a neměli problém ani s jeho identifikací. Uvolněný sed, pohled ostrý asi jako úhel sto sedmdesát a tiché mumlání základů kvantové mechaniky. Nebo voodoo kletby. Strážníci mávnutím rukou přetnuli spojení mezi jeho zorničkami a vzdáleným vesmírem a dostali ho na několik okamžiků do naší reality. Využili příjemné chvíle společně sdílené ve stejném prostoru i čase, během které navrátilec sdělil, že nabírá síly před cestou domů. Ten byl vzdálen dvacet dva metrů a šest centimetrů, což pro mladého muže mohlo klidně znamenat milion světelných let. Následně mladík vyslyšel nouzový signál a opět se připojil. Jelikož nikoho neobtěžoval a spokojeně relaxoval, nechala ho hlídka vlastnímu osudu. Při další kontrole již na místě nebyl, tak je pravděpodobné, že se dostal do místa určení. Nebo taky na svou domovskou planetu.