Pomačkaný baloňák, ožmoulaný doutník a neodbytný jak slimák v salátové zahradě. Kdo by neznal poručíka losangeleského policejního oddělení Columba. Vyhodili ho dveřmi a vrátil se komínem, oknem nebo ventilační šachtou. Jako stejný nezmar se ukázal i cizinec, se kterým se potýkali uprostřed noci strážníci.
Do přelomu dne chybělo bratru pár desítek minut, když stálá služba přijala poměrně emotivní oznámení. Volající žena sdělila, že se po činžovním domě, kde bydlí, plouží jakýsi neznámý cizák, neurvale vytrvale buší na dveře jak datlí derviš ve smrkovém háji a dožaduje se vstupu. Když hlídka dorazila na místo, skutečně nalezla bloudit chodbami muže, který jako by vypadl z reklamy na pečení. Chvíli se potácel, vláčný jak těsto na štrúdl zadělané notnou dávkou rumu, načež se uvedl do stavu, kdy byl slovy klasika tuhý jak veka. Strážníci ho zkušeně udržovali ve vláčném stavu, protože v transformaci na veku moc nemluvil a jali se zjišťovat, co ho do objektu přivedlo.
V tu ránu nastal drobný zádrhel, neboť muž měl značný problém s jazykem. Nikoliv naším, alebrž svým vlastním. Nakonec z něj vypadlo, že si jde pro věci, které v domě určitě/asi (nehodící se škrtněte) má. Bohužel vůbec netušil, nejen jestli je ve správné budově, ale ani ulici, potažmo městě. Planetu překvapivě trefil.
Strážníci mu jasně naznačili, že pro něj bude nejlepší, když dům spořádaně opustí a vzhledem ke třem promile, která má, se s uniformami již nepotká a pátrání nechá na dobu, až bude mít o něco méně zkalenou mysl. Muž je vyslechl, načež se opřel o zeď a zamyslel se (nebo usnul). Když ho hlídka opět momentálně mentálně stabilizovala, přikývnul, že rozumí, doplnil to slovy „si piš“ nebo „si svišť“ a hotovil se k odchodu. Těžko říct, co se mu v tu chvíli honilo v lihovém varieté, které měl v hlavě, ale během minutky byl zpět a začal dům procházet pěkně z gruntu. Jedny dveře po druhých. A pěkně razantně. A hlasitě.
Jelikož si každý zaslouží druhou šanci, dostal ji i dotyčný muž, leč nevážil si jí a vrátil se i potřetí. To již byla pověstná poslední kapka do barelu strážnické trpělivosti. Neboť chlapík v jednu chvíli vzal schody bezhlavě po hlavě, bylo spolu s lékařem rozhodnuto, že poputuje k vystřízlivění na záchytku. Holt, co si kdo upeče, to si i sní.