Hrdina
5.6.2023

Hrdina

Krádeže v obchodech probíhají zhusta podle podobného scénáře.
 
 

Je tam brána zavřená

Brána

Jsou místa, kde by člověk nechtěl být v hodině duchů zamčen ani za privatizační kuponovou knížku.

Pomiňme teď obligátní ztichlou školní budovu, ve které se dle céčkového televizního scénáře ubytuje skupina studentů, přestože je tam velká cedule „Nevstupovat je-li vám, milí, život milý!“ a traduje se, že tam bloudí duch školníka, kterého kdysi na kost sjela sekačka, řízená sjetými roztleskávačkami ze 4. A. Opusťme i myšlenku starobylého hradního sídla kdesi v Karpatech, obývaného poněkud neduživým feudálem specifického fototypu (proti kterému je keltský typ milovníkem solárek) s fatální alergií na slunce a láskou ke krevním skupinám. Zapomeňme na chvíli na hřbitov plný neklidných nemrtvých, márnici plnou klidných mrtvých i koncert Evy a Vaška. Mezi tyto jistě poněkud nepříjemné půlnoční lokace se dá totiž s úspěchem zařadit i potemnělý městský park. Pařáty olysalých větví, natahující se po osamělém chodci. Vítr, který nemilosrdně decimuje poslední zbytky listoví, které s tichým šuměním žalostně pláče nad svým osudem, aby se pak mlčky sneslo k zemi a tlelo. Bizarní pokřivené stíny stromů, osvícené sporadickým přísvitem lamp, které jen stěží bojují s těžkým příkrovem mlhy. Vzdálený štěkot psa a pak náhlé ticho. Ozvěna vlastních podpatků, pokroucená a násobená mlžným oparem. Jen vlastních? Zrychlený dech i krok. Pak kovaná brána. Drsná a chladná jako odvržená milenka. Dlaně sevřou ocel, na níž se sráží kapky. Nic. Zamčeno. Představivost jede na více než sto dvacet procent. Takový obrazotvorný stachanovec. Do ruky vklouzne telefon a roztřesené prsty najdou první možné číslo. Mužský hlas na druhém konci ženu vyslechne a po nekonečně dlouhých vteřinách ticha přislíbí pomoc. Chvíli počká, zhodnotí všechna pro a proti, načež se s povzdechem obrátí na strážníky. Sdělí jim, že jeho budoucí tchyně zůstala zamčená v parku a bylo by dobré, kdyby ji teda pustili, pokud je to v jejich silách. Upřímné přání strážníci neodmítli a po příjezdu ženu z tmavého příšeří vysvobodili. Plynou z toho dvě poučení. Zaprvé – nezůstávejte v noci v parku, a pokud už tam skončíte, volejte přímo na naši linku, anžto máme klíče od leckterých bran. Zadruhé – historky o poněkud pošramocených vztazích tchyní a zeťáků jsou notně zveličené.

Vytvořeno 11.11.2021 6:47:24 | přečteno 112x | miroslav.kominek
 

Čísla tísňového volání

112IZS
150Hasiči
155Záchranka
156Městská policie
158Policie ČR
load