Pomiňme teď obligátní ztichlou školní budovu, ve které se dle céčkového televizního scénáře ubytuje skupina studentů, přestože je tam velká cedule „Nevstupovat je-li vám, milí, život milý!“ a traduje se, že tam bloudí duch školníka, kterého kdysi na kost sjela sekačka, řízená sjetými roztleskávačkami ze 4. A. Opusťme i myšlenku starobylého hradního sídla kdesi v Karpatech, obývaného poněkud neduživým feudálem specifického fototypu (proti kterému je keltský typ milovníkem solárek) s fatální alergií na slunce a láskou ke krevním skupinám. Zapomeňme na chvíli na hřbitov plný neklidných nemrtvých, márnici plnou klidných mrtvých i koncert Evy a Vaška. Mezi tyto jistě poněkud nepříjemné půlnoční lokace se dá totiž s úspěchem zařadit i potemnělý městský park. Pařáty olysalých větví, natahující se po osamělém chodci. Vítr, který nemilosrdně decimuje poslední zbytky listoví, které s tichým šuměním žalostně pláče nad svým osudem, aby se pak mlčky sneslo k zemi a tlelo. Bizarní pokřivené stíny stromů, osvícené sporadickým přísvitem lamp, které jen stěží bojují s těžkým příkrovem mlhy. Vzdálený štěkot psa a pak náhlé ticho. Ozvěna vlastních podpatků, pokroucená a násobená mlžným oparem. Jen vlastních? Zrychlený dech i krok. Pak kovaná brána. Drsná a chladná jako odvržená milenka. Dlaně sevřou ocel, na níž se sráží kapky. Nic. Zamčeno. Představivost jede na více než sto dvacet procent. Takový obrazotvorný stachanovec. Do ruky vklouzne telefon a roztřesené prsty najdou první možné číslo. Mužský hlas na druhém konci ženu vyslechne a po nekonečně dlouhých vteřinách ticha přislíbí pomoc. Chvíli počká, zhodnotí všechna pro a proti, načež se s povzdechem obrátí na strážníky. Sdělí jim, že jeho budoucí tchyně zůstala zamčená v parku a bylo by dobré, kdyby ji teda pustili, pokud je to v jejich silách. Upřímné přání strážníci neodmítli a po příjezdu ženu z tmavého příšeří vysvobodili. Plynou z toho dvě poučení. Zaprvé – nezůstávejte v noci v parku, a pokud už tam skončíte, volejte přímo na naši linku, anžto máme klíče od leckterých bran. Zadruhé – historky o poněkud pošramocených vztazích tchyní a zeťáků jsou notně zveličené.