Jaro. Máj. Hrdličky z borových remízků vyzývají vůkol k všeobecnému milování. Zkrátka kudy tudy pudy. Leč, co když je zájemců o jeden objekt více? Pomineme-li karneval v Riu, obecně platí, že ve třech se tango tančit nedá.
Na dosah soumraku přijala stálá služba oznámení od pozorného mladého muže, kterýžto se podělil o poněkud znepokojivou událost, jíž byl svědkem. Po ulici se pohyboval smíšený rozhádaný pár doplněný o dalšího aktéra. Oba amanti vypadali poněkud vilně a doráželi na partnerku, která zjevně nejevila zájem ani o jednoho z proutníků. Svou nevoli dávala jasně najevo a dostávalo se jí obdobných podrážděných reakcí. To samo o sobě bylo dost závažné, nicméně svědek navíc nabyl dojmu, že dotyčná bude každou chvíli rodit a snad zahlédl i krev. Aby toho nebylo málo, vše pozorovaly rozjařené děti.
Strážníci vyjeli situaci urychleně prověřit a ledva vjeli do inkriminované ulice, zpozorovali omladinu srocenou kolem trojice. Ta se pohybovala dost nejistě. Kolébala se ze strany na stranu tak, že by se za to nestyděli ani účastníci výročního srazu sdružení „Piju, piješ, pijeme“. Příjezd služebního auta však vnesl do chaotické situace zasloužený řád. Strážníci v prvé řadě rozpustili pubescentní publikum, načež se jali řešit milostný trojúhelník.
Hlídka se chvíli dívala na trojici, trojice se dívala na strážníky a ticho bylo téměř hmatatelné. Nakonec spustili všichni tři jeden přes druhého, takže nebylo možné zjistit, kdo je vlastně v právu. Strážníci si ověřili, že k porodu za chůze vážně nedojde a rozhodli se nechat konečný verdikt o partnerství na dotyčné dámě. Doprovodili všechny tři bezpečně přes cestu k potoku a pustili je k vodě.
Na dotaz inspektora, cože to bylo vlastně za ptáky, odpověděl Bedříšek lakonicky - kachny.