Byl objektem prvního literárně zaznamenaného zahradního pychu. Nebýt této zlaté malvice sváru, zlovolně nastražené jednou nakvašenou bohyní, mohla teoreticky Trója stát o pár staletí déle. Naivní dívku, žijící v podivném svazku se sedmi havíři trpícími poruchou růstu, pak pouhé kousnutí do plodu nahnalo do náruče smrti a lehce zvrhlého feudála se zálibou v líbání neznámých mrtvol ve skleněném loži. Jablko bylo i ústředním motivem události, kterou strážníci řešili. Slunné odpoledne lákalo k procházkám, čehož využila žena i se svým potomkem. Vstřebávala sluneční paprsky a kochala se roztodivnými barvami podzimu, když tu se z čista jasna stala cílem bezprecedentního útoku. Nezdární jinoši s hladinou hormonů klidnou asi jako korejská hranice, se jali zahájit kobercové bombardování jablečnými projektily, které již byly ve značném stádiu hniloby. Když hlídka dorazila na místo biologického útoku, označila oznamovatelka trojici jablkometčíků, kteří se doposud zdržovali nedaleko. Ramena pubescentů s příjezdem uniforem poklesla do písmene „A“ a jejich pohledy přitáhly mikroskopické prachové částice na zemi. Při šetření bylo zjištěno, že chlapci při přehradné palbě padavkami spoléhali spíše na množství než na přesnost. Vzhledem k tomu, že ani tak nebyli schopni trefit dynamický cíl a nedošlo k fyzické ani materiální újmě, postačila k vyřešení hnilobného incidentu důrazná domluva. Mládežníci s nitry rozervanými výkyvy nálad následně pokorně odešli hledat své místo ve společnosti a probrat důvody, proč jim nikdo nerozumí.