Občas se stane, že než hosté v hospodě odpadnou nebo napadnou, tak si příliš nepadnou. Do oka či do noty. Zvláště, když zastávají jiný světonázor nebo jen prostě vypili jiné množství tekutin (nebo stejné). Podobný problém pocítil i muž, který ve večerních hodinách zavolal na stálou službu.
Od začátku bylo zřejmé, že je skromnost sama, neboť si přál zůstat v absolutní anonymitě a i hlas se snažil pozměnit zřejmě patřičně vlhčeným pivním táckem. Neméně skromně pak strážníkům vysvětlil, co ho trápí. V prvé řadě je třeba konstatovat, že jeho hladina tajuplnosti byla evidentně v rovnováze s množstvím požitého alkoholu. Chvíli si totiž jen tak broukal, funěl a mlaskal (možná už mluvil, ale nebylo mu přes tácek rozumět).
Poté konečně přiměřeně srozumitelně sdělil, že sedí na zahrádce jednoho restauračního zařízení. Než se dostavily gratulace, dodal, že na stejné zahrádce sedí dva týpci a postupem času se mu přestávají líbit. Podle oznamovatele byli totiž opilí, respektive jeho slovy:„ obrž…obžbr…sakra…ožralí jak sysel.“ Těžko říct, kde na stupnici podnapilosti hledat nebohého hlodavce čeledi veverkovitých, ale budiž. Dotyčný však pokračoval a po zhodnocení stavu souputníků (respektive soupitníků) přišel s vskutku originálním řešením.
Navrhnul, aby přijela hlídka a ty dva borečky naložila do auta a někam odvezla. Je jedno kam. Slovy klasika – domů, do Prahy, do Podolí, do lékárny… Hlavně pryč. Strážník na stálé službě mu obratem lakonicky vysvětlil, že tuto objednávkovou službu s odvozem městská policie neprovozuje. Toto zjištění vzalo dotyčnému vítr z plachet (nebo mu spadl ten pivní tácek), neboť se na druhé straně sluchátka chvíli ozývalo jen jakési šramocení. Nakonec muž pronesl všeříkající „aha“ a zavěsil.
Jelikož již žádné oznámení ze zmíněné zahrádky nepřišlo a po nějaké době v klidu a pokoji zavřela, tak se syslíci nejspíše smířili.