Hrdina
5.6.2023

Hrdina

Krádeže v obchodech probíhají zhusta podle podobného scénáře.
 
 

Hustá noc

hustá noc

Na zadní sedadlo dopadla složka s papíry, úkoly a fotkami hledaných. Někteří jsou sympaťáci. U jiných se divím, že je vůbec někdo hledá. S takovým obličejem. I když, možná právě proto. Prstem cvrnknu do chemického stromečku z benzinky, který vedle eukalyptu ani neležel, natož aby po něm voněl. Umělý odér se zoufale snaží přebít památku po posledním fešákovi, který tímhle autem nedobrovolně cestoval. Ozve se zachrchlání vysílačky. Zkreslený hlas mě vysílá k prvnímu výjezdu. Kdybych věděl, kolik jich za prvních pět večerních hodin bude, nejedl bych ten segedín.

Nějaký opilec podle svědka chvíli kroužil kolem výkopu jako sup nad zdechlinou hrocha, a pak se do něj vrhl po hlavě, napodobuje jednoho bývalého fotbalového reprezentanta. Do výkopu, ne do toho hrocha. Kde by se tu vzala mršina hrocha. Ve tmě bohužel nikdo neviděl typické teatrální gesto, takže to nemohl ocenit potleskem, ani kartou. Moje baterka projede díru v zemi stejně nekompromisně jako laser posledních pár čísel k rozkroku agenta 007. Se stejným výsledkem. Nic. Zdá se, že co šlo dolů, šlo evidentně i nahoru.

Nové zapraskání a plechový hlas mě posílá prověřit dalšího opilce. Zdá se, že se s nimi dnes roztrhl lihový pytel. Segedín zatím dřímá. Tenhle chlapík měl alespoň tolik slušnosti, že kde padnul a usnul, tam i zůstal. Nahodím ho k vědomí stejně jednoduše jako pojistky v Černobylu. Startuje na drc. Asi jako moje bejvalka. V pátrání není, a tak když zjistím, že mu za chvíli jede vlak, padne jasné rozhodnutí. Na těch svých nohách, na nichž se pohybuje s jistotou právě narozené vodušky, by nestihl ani tento spoj a ani ten poslední, čímž by se stal nedílnou součástí mé služby. Půjčím mu eukalyptus a hodím ho na nádraží. Obrazně.

Segedín oceňuje minimální námahu a spokojeně odpočívá. Nehodlám to riskovat a směřuji tam, kam chodil i císař Franta Procházka sám. Bohužel má vysílačkový démon úplně jiný názor a žádá kontrolu bujaré omladiny častující okolí amatérským vystoupením a cappella. Jen bez té kaple. Ponořím se do svého nitra a zkoumám, zda to ještě půjde. Půjde. Pěvecká estráda ukončena třemi X bez nároku na postup do dalšího kola. Jak se říká, show must go on, tak hned mířím k další produkci. Tentokrát kapela. Zase takový mejdan to není, ale týpek stejně zmáčkne vypínač a posílá nesmrtelnou tetu Helenu na onen svět. Zdá se, že dlouhá noc byla jen jejím zbožným přáním. Sege-dín? Mlčí.

Ne tak vysílačka. Stahuje všechny hlídky na nádraží. Ne kvůli chlapíkovi, co jsem ho tam vezl, ale kvůli vlaku narvanému narvanými fotbalovými fanoušky. Že by pomsta za příměr ke skokanovi? No, tým mají stejný. To je jedno, stejně tam musíme všichni. Myslím na nádraží. Trochu toho křiku, něco havířské bodrosti a odjezd. Klimatizované vlaky mají výhodu, že se jim neotvírají okna, takže při odjezdu vlaku odpadá houf uniforem tísnící se za sloupy. Je podzim a létající láhve putovaly na sever.

Ledva vlak opustil město, já opouštím nádraží. Segedín naštěstí neopouští nic, protože jedu prověřit ženskou, která si plete radiátor s xylofonem. Buší do něj jako tamboři do bubnů před slav-nostní popravou. Dámě vysvětluji, že slyšiny v podobě tancující sousedovic pračky nemůže řešit topným virblem. Zvláště, když pračka nepere.

Doufám, že s pochutinou původem z Uher budeme ještě nějaký čas nerozlučnou dvojicí, protože jedu sebrat ležáka odloženého před vrátnicí jedné z továren. Těch ležáků měl evidentně taky dost. Nohy mu fungují asi tak kvalitně, jako sluneční hodiny o půlnoci. Poskytnu mu oporu na posledních pár metrů k bydlišti, čímž připomínáme chodící štafle. Účel světí prostředky.

Další výjezd směřuje k tiše stojícímu autu, které přes svou statickou polohu pálí gumy. Ten-tokrát nic obrazného. Plameny od zadního kola smetl služební hasičák se stejnou razancí jako King Kong otravný dvouplošník. Zbytek dokončili přivolaní profíci s pořádnou hadicí. Těžko se poměřovat. Vzhledem k tomu, že kola stojících aut samy od sebe neplanou, přebrali si místo činu kolegové s celostátní působností. Konečně se mohu rozloučit s gulášem. Do rána ještě pár hodin zbývá, tak nač lpět na rizikovém sentimentálním vztahu. 

Vytvořeno 27.9.2021 13:15:44 | přečteno 79x | miroslav.kominek
 

Čísla tísňového volání

112IZS
150Hasiči
155Záchranka
156Městská policie
158Policie ČR
load