Když starý filuta Aristoklés, známý mimo komunitu podobných týpků pod nickem Platón, oblečen v prostěradle a poslouchaje lahodné cvrkání cikád vědoucně prohodil jednu z cool hlášek, že hudba a rytmus nacházejí cestu k nejskrytějším místům duše, tak to myslel spíše obrazně. Jenže my dnes již víme, že rytmy si dokážou najít cestičku nejen do duše, ale především do ucha. A takové bubny dokážou s bubínky notně zacvičit.
Ve večerních hodinách se na strážníky obrátil rozmrzelý anonym, kterýžto projevil vlnu nevole (či spíše tsunami nevole) nad zvukovými efekty linoucími se z nedaleké garáže, které narušují poklidné sledování zpravodajství hemžící se peroxidem, botoxem a latexem různých ex. Ač ještě nenastala hodina há rámující začátek nočního klidu, vyrazila na místo nejbližší hlídka. Přece jen nevědět, která silikonová hvězdička se rozešla s fotbalistou a chodí s hokejkou (protože zimní olympiáda), dokáže zkazit celý rok.
Po příjezdu strážníci kontaktovali osazenstvo garáže, jež tvořili poněkud schvácení mladíci, kteří potvrdili, že uvnitř cvičí s kapelou. Že se nejednalo o Eva a Vašek revival, svědčilo množství strunných nástrojů a bicí. Ostatně i samotný interiér odpovídal spíše šatně Kissáků po úspěšné jízdě. Jen bez těch groupies. Na ty si musí hudbymilovní jinoši ještě počkat.
Frontman kapely uvedl, že je garáž (tedy spíš byla) řádně odhlučněna, leč tu a tam možná nějaké to platíčko od vajíček odpadlo. Tak se mohlo stát, že si jeden dva libé tvrdé rytmy našly cestičku ven. Kluci hlídce svatosvatě slíbili, že provedou úpravy, aby nenarušovali poetiku všedního večera a zapluli zpět.