Těmi jsou po zásluze soukromí i profesionální detektivové vynikající vynikající intuicí a muškou, plastičtí chirurgové s množstevní slevou na odběr botoxu a silikonu nebo vinaři, pivovarníci a vařiči perníku. Strážníci zkrátka mají přednosti, které zůstávají v pozadí. Jednou z nich je místní znalost, což se opět potvrdilo během pouhých čtyřiceti pěti minut.
Slunce se teprve rozmýšlelo, jestli splní některou z předpovědí meteorologů, které mnohdy zní jako proroctví Baby Vangy, když stálá služba přijala žádost o pomoc při nalezení celostátně hledané ženy, pohybující se obvykle mezi místní bezdomoveckou šlechtou. Normálně se na svých štacích vyskytovala se stejnou samozřejmostí jako reklamní prospekt ve schránce s nápisem „Nevhazujte letáky“, nicméně ve chvíli, kdy po ní bylo vyhlášeno pátrání, zmizela jako poslední játrový knedlíček ve společné táborové polévkové míse a nechala po sobě jen vodu s dvěma mastnými oky a nudli.
Když strážníci přijali vysílačkou požadavek, přehráli si v hlavách virtuální mapu s brlohy a chvíli analyzovali, v kterém by se mohla vyskytovat, což nebylo nic jednoduchého. Dotyčná dáma se totiž kamarádila s týpkem z jednoho squatu, který se nesnášel s jiným, jenž nechodil do muzea. Navíc neměla modrou bundu a její kamarádka Broňa měla psa, který nebyl bulteriér a nepřijela autobusem. Po vyřešení rébusu jeli v podstatě najisto.
Za výše zmíněnou třičtvrtěhodinku od přijetí žádosti už seděla ve služebním voze a směřovala na policejní stanici, kde byla celá cela vyhrazena jen pro ni.