Suchý únor už je za vraty a zdá se, že si někteří hodlají nasbírat zásoby do hrbu. Respektive do hrbů. Bohužel se tato sběratelská činnost nevyhýbá ani něžnému pohlaví. Hned třikrát během dne strážníky zaměstnaly rozličné ženy, jejichž mysl i těla byla poněkud ovlivněna.
Vše začalo za kuropění, kdy jedna z dam vytočila stálou službu. Dle hlasu měla buď notně upito nebo ji do jazyka kousla kobra indická. Těch u nás moc není, proto se jako reálnější jevila varianta s požitím. Po chvíli mumlání žena vyhlásila rudý kód, čímž dle své představy bezprostředně aktivovala všechny dostupné hlídky za účelem pátrání po jejím psu, bez něhož nemůže být. Chlupáč se měl ztratit předchozí den kolem desáté hodiny večerní. Důvod, proč po domácím mazlíkovi pátrá po osmi hodinách, nebyla schopna uvést. Ostatně toho nebyla schopná uvést víc. Vlastně skoro nic. Pro klid její ztrápené duše byla nasměrována na psí útulek, kde voříšek odpovídající popisu již notných pár hodin nakrknutě dlel.
I v dalším případě figurovala žena a pes. Tentokrát byla dvojice nerozlučně spřažena vodítkem. Zatímco panička spokojeně dřímala na dlažbě decentně pocukrované sněhovým popraškem, statný pes se nudil. Neodvratně přitahován pachovou stopou jiných čtyřnožců pozvolně posunoval ležící ženu po bělostných kočičích hlavách. V podstatě šlo o nejpomalejší psí spřežení na světě. Po překonání třiceti centimetrů si to oba vyměnili. Pes si lehl a žena vstala na všechny čtyři. Když na místo dorazila hlídka, oba již svorně seděli. Při pohledu na uniformy nabrala žena nové síly a společně s tahačem vyrazila k domovu tak rychle, co dvě plus čtyři nohy dovolily.
Vše završila žena bez psa. Ta bezvládně ležela na dosah ruky (respektive třinácti rukou) od vchodu do domu. Greenhorni by zazpívali něco jako „a jen deset metrů zbývá k Mary Ann“. Obdobně jako hrdina písně, ani dotyčná žena neměla dost sil na překonání poslední etapy. Vzhledem k tomu, že si madam, stejně jako obsah trubic venkovních teploměrů, spokojeně hověla v dolní pozici a odmítala stoupnout, zvedli ji strážníci do stoje spatného. Poté, co nahradili její již notně prokřehlé svaly dolních končetin, pomohli jí překonat téměř nekonečnou konečnou vzdálenost a o chvíli později ji již předávali do Mariánových vřelých rukou.