Aby toho nebylo málo, rozžhavilo tísňovou linku hned několik telefonátů, které oznamovaly rány, proti nimž byla dělostřelecká příprava u Verdunu lupáním bublinkové folie. Poslední svědek upřesnil, že zpozoroval jakéhosi výlupka, který se ponejprve dobýval do vchodových dveří a posléze skrze stříšku nad nimi. Hlídka byla na místě cobydup a již z kraje ulice zaslechla staccato ran, jejichž kadenci by soudruh poručík Troník označil jako ta-ta-ta-ta-ta-ta! A někdy ještě mnohem rychlejší. Hned vzápětí strážníci zpozorovali muže, balancujícího na zábradlí schodiště, kterak se snažil pěstí probourat stříškou s urputností, nad níž by žasnul i mistr Pai Mei. Hlasový fond strážníků ukončil nerovný souboj mezi pěstními klouby a polykarbonátem, nicméně tím muži lokalizoval cíle za více bodů. Ten prokřupl prsty, nachystal pěsti, několikrát prohrábl nohou, aby zahřál podrážku na provozní teplotu, načež oznámil hlídce, co s ní udělá a vyrazil jako býk proti torerům. Kdo někdy zastavoval zuřícího býka, ví, že vlídné slovo nemá ten správný zastavovací účinek a matador pak zapláče. Vlídné slovo tak plně nahradil slzotvorný prostředek. Muletu a meč zastoupily hmaty a chladná pouta. Jelikož bylo třeba kromě rukou zchladit především mužovu krev, která byla obohacena o notnou dávku špiritusu a nějakého toho syntetizovaného startovacího speciála, byl úhledně zabalen a následně transportován na záchytnou stanici k vystřízlivění. Po odlihování budou muži sečteny všechny škody, které svým běsněním způsobil. A že jich bylo.