Hlídač
Jsou setkání, z nichž si člověk nese památku na celý život. Nebo alespoň do velkého prádla.
Do hodiny duchů chyběly ještě poctivé dvě hodiny, když na stálou službu zavolal muž, který zněl, jako by právě potkal Krvavého barona, vedoucího konzumu Jouzu a Caspera. Následně sdělil, že pracuje v jedné z továren a v areálu pobíhá bezprizorní pes. Velký pes. Asi jako vlčák. Strážníci se pro upřesnění zeptali, zda je v klidu a půjde odchytnout. Muž stále ještě nejistým hlasem prohodil, že možná ano, protože, když mu řekl, aby šel pryč, tak šel.
Do závodu vyrazila hlídka, aby situaci prověřila na vlastní oči. Po chvíli bloudění nakonec našla oznamovatele. Hlídku na první pohled zaujaly především jeho zarudlé oči. Buď plakal nebo viděl něco opravdu děsivého. No, nakonec se objevilo přirozenější vysvětlení, neboť dotyčný uvedl, že je svářeč. Poté se svěřil s vskutku děsivým zážitkem.
V klidu si dřepěl a svařoval. V jednu chvíli si sundal kuklu, aby se podíval, je-li svár náležitě rovný, když tu uslyšel u ucha jakési mlaskání. Pomalu se otočil a v tu chvíli jeho oči začaly metamorfovat do rudých ředkviček. Vedle něj dlel obří chlupatý uslintaný kýbl s čumákem, jazykem velikosti tapisérie a velkými zuby. V podstatě se dívali z očí do tlamy. S mlasknutím, které znělo jako prásknutí bičem se bandaska olízla a asi se usmála. Nebo zašklebila. Pak se dle svých slov muž málem po…poněkud lekl.
V průběhu vyprávění se jako na zavolanou z příšeří skomírajících lamp vynořil chlupatý a notně uslintaný leonberger (případně něco, co vzešlo z mejdanu, na kterém byl leon přítomen), a když zjistil, že se objevily nové kusy k prozkoumání, vesele k nim vyrazil. Strážníci toho využili a rozhodli se ho odchytit. To chlupáči rozhodně nevadilo a spokojeně si slintal. Drobný zádrhel nastal ve chvíli, kdy mu strážníci chtěli nasadit stahovací obojek Jakmile mu přiložili roztažený kruh k hlavě, věnoval jim pes pohled, který říkal: „Tak to si počkám." A čekal. V tomto případě známé pravidlo, že kam se vleze hlava, tam se vleze celé tělo, neplatilo. Tělo by se možná vlezlo, ale hlava rozhodně ne. K upoutání nakonec posloužilo improvizované laso z vodítka. Pravda, kdyby pes chtěl někam jít, tak by prostě odešel. Ale naštěstí nechtěl. Za pár minut proto již směřoval na nocleh do útulku.
Noční akce měla i ranní dohru, neboť chvíli před kuropěním zavolal na strážnici muž, který hlásil, že mu z areálu utekl hlídací pes. Když zjistil, že nikde nepobíhá a spokojeně chrní v erárním kotci, byl štěstím bez sebe a zeptal se, zda byl hodný a nikomu neublížil. Odpovědí bylo lakonické „fyzicky ne, ale nechybělo mnoho a došlo by k přechodné materiální škodě a újmě něčí důstojnosti.“ No, naštěstí vše dobře dopadlo.
Vytvořeno 7.8.2023 7:09:31 | přečteno 98x | miroslav.kominek
112IZS
