Jakmile se někdo začne chovat jinak, než je pro něj běžné, vzbudí to většinou náležitou pozornost. Třeba když začne tapír pronásledovat po stromech jaguára nebo když ortodoxní fanoušek jednoho Eska najednou fandí Esku rivalskému. To platí i u osob, které strážníci často kontrolují, kterak polehávají vůkol obchodních center. Obvykle se dotyční během kontroly více či méně ochotně seberou a přesunou jinam. Jednotlivé segmenty příslušného hejna se buď zvednou samy a rychle (více ochotná podmnožina OK) nebo naopak působí problémy (méně ochotná podmnožina KO). Jistou známou neznámou ve vzorci chování je pochopitelně množství krve-ředícího alkoholu v těle, avšak strážníci obvykle ví, co již od koho mohou očekávat. Občas se však nalitý člen jedné podmnožiny přelije do jiné, a v tu ránu to začne být podezřelé.
Při jedné takové pravidelné kontrole si hlídka všimla muže, který patřil právě k podmnožině KO. Tedy těch, kteří se strážníkům obvykle staví, když leží. Tentokrát však ne. Ve chvíli, kdy zahlédl uniformy, vymrštil se jak domácí mazlíček přistižený při nepovoleném spaní v ložnici a hotovil se k odchodu od obchodu. Mimo prvotní letmý kosý pohled, za který by se nemusela stydět ani klášterní chovanka před sochou Michelangelova Davida, však hlídce nevěnoval ani zbla pozornosti a místo toho těkal očima mezi stratosférou a litosférou. Inu, jsou věci mezi nebem a zemí.
Právě jeho kvapná pokora zasela, zalila a notně pohnojila semínko podezření, které vzápětí vyrostlo do gigantické tykve jistoty. Hlídka muže zastavila a prohnala jeho nacionály systémem, načež byla odměněna rudým nápisem na displeji – Osoba v pátrání. Po tomto zjištění vedla mužova cesta úplně jinam, než měl původně v plánu a ke stavění či ležení si mohl přidat i sezení.