Třeba, když se z vejce černé slepice, nošeného sedm dní v podpaží vylíhne plivník. Nebo když vám prodají roztomilé miniprasátko s růžovou zásuvkou mezi očima a ono vyroste do velikosti bitevního hrocha. Během kontrolní činnosti si hlídka nevšimla ani zlovolného šotka, ani kňoura, alebrž odstaveného auta. Na tom by nebylo nic divného, neboť stálo úhledně zaparkováno v kóji k tomu určené. Zaujalo však strážníky svým vzhledem, jelikož ze všeho nejvíc připomínalo francouzského buldočka, respektive německého pinče po plastové operaci. Hlídka obhlédla vůkol širé okolí, leč nikde žádné stopy po srážce, a tak si vše pouze poznamenala a odjela za dalším případem. O pár hodin později si pak všimla mudrující skupinky, která cosi zkoumala u garáží. Univerzální mluvou, spočívající v mávání horními končetinami, dal hlouček najevo, že si přeje včlenění hlídky do debatního kroužku. Rodinný kruh (ukázalo se, že jde o různě vzdálené blízké) pojal jisté podezření, že jejich garáž byla taranována neznámým vozem. Podezření nebylo liché, neb ke stěně garáže prosté vrat vedly přes trávu stopy pneumatik a samotná zeď pak nesla zřejmý otisk buldočího čumáku. Neklamnou známkou setkání vozu s budovou pak byly i roztříštěné plasty, sklo a reflektory. Jako třešnička na dortu pak celému zátiší vévodila nonšalantně odložená registrační značka. Modří již tuší, že odpovídala svému dvojčeti na odstaveném voze s upraveným faceliftem. Jelikož se řidič neobtěžoval oznámit nehodu, dostal vůz na žádost dopravního inspektorátu slušivou botu. Pochopitelně bez psí dečky. Když si pak šofér pro opuštěný samohyb přišel, zjistil, že bez přítomnosti uniforem zkrátka neodjede. A měl recht, neodjel.