Sto devět metrů se nemusí zdát jako velká vzdálenost, leč je třeba si uvědomit, že zhruba odpovídá delší straně hřiště na americký fotbal nebo sto devíti hobitům průměrného vzrůstu položených z nějakého neznámého důvodu za sebe do dlouhé chlupaté nudle. Právě tato vzdálenost se stala jednomu muži osudnou.
Den byl již ve třetí čtvrtině, když na operační středisko zavolala pozorná žena pozorující z okna pouliční klokot a nahlásila, že sleduje ležícího chlapa. Na dotaz "kde" upřesnila, že jde o osmý záhonek vlevo dole. Vlevo dole. Ano, to je tady. Poté, co se podařilo lokalizaci poněkud více zpřesnit, vyjela na místo hlídka, aby prověřila mužův stav. Po příjezdu šli strážníci prakticky najisto, neboť šlo o jediný nízko ležící objekt v okolí. Hlídka přidřepla, aby měla k muži blíž a pár vteřin užasle pozorovala jeho tvář, která by přivedla do varu nejednoho zapáleného botanika s emeritním gymnaziálním profesorem Albínem Bočkem v čele.
Muž měl na lících tak dokonale vylisované zástupce květeny kraje Olomouckého, že vypadal jako ztělesnění boha rostlin. Jelikož pravidelně oddechoval, čímž rozechvíval rafinovaně přilepený list pampelišky, zahájili strážníci monolog. Překvapivě netrvalo dlouho, odložený herbář přestal být kožený a samomluva se přetavila do rozespalého dialogu. O pár okamžiků později víčka oddělila jakousi bezejmennou travinu od trojlístku jetele a muž zaostřil. Popatřiv uniformy, jal se aktivně setřásat i další nechtěné zbytky hejkala (čímž nemyslíme nechutné výtrusy legendárního lesního démona, ale maskovací oblek).
Za pomoci strážníků se stal opět svislým a začal jim vysvětlovat, kterak se vše přihodilo. Sáhodlouhé vyprávění plné roztodivných kombinací slov a hlásek by se dalo zkrátit na: šel do práce, šel z práce, vcucla ho hospoda, vyplivla ho hospoda, šel domů, nedošel domů. Když hlídka zjišťovala, kde tedy bydlí, ukázal na nedaleký dům. Pak dotyčný téměř plačtivě sdělil, že ho stále viděl v mlze asi sto padesát metrů před sebou. Nejprve k němu šel osmnáct metrů po dvou, pak překonal deset a půl metru po třech, osm po čtyřech, a nakonec se šedesát dva centimetrů i plazil, ale dál, dál už to nešlo.
Strážníci pokývali vážně hlavami, upozornili ho na jakýsi plevel, neodbytně se držící na jeho levém spánku a jelikož se již tvářil dostatečně srdnatě a pln sil, nasměrovali ho na správnou cestu a pouze dohlédli, že se bezpečně dostal do místa bydliště.