U jednoho takového vesnického pošťuchování mezi sousedy asistovaly i rozličné uniformy.
Večer nastoupil na startovní čáru a na strážníky se obrátila poněkud rozhozená žena (pro přesnost ji budeme nazývat Ká), která uvedla, že byla sousedem poslána do míst, kam i vladař chodil sám a návdavkem byla označena za zvíře (surikata ani mangusta to vážně nebyly). Když hlídka dorazila na místo, začala jí Ká vysvětlovat pozadí pouličního divadelního vystoupení.
Zatímco si okolí užívalo sledování osmistého dílu o nemluvící exotické krásce, ignoroval soused Áčko předpověď počasí a vrhnul se na umývání auta. K tomu si pustil hity z rádia, čímž však poněkud narušil latinskoamerické rytmy. Přibližně po devadesáti minutách se k leštiči přišourala letitá sousedka Es a sdělila mu, že by bylo dobré si to rádio ještě zesílit. Áčko prozřelo, jaksi vytušilo sarkasmus a nasupeně vyrazilo k domu Káčka. Tam začal ženě spílat, aby za sebe neposílala spojku Es a přidal i něco gynekologických opisů, doplněných o exkurz do prostředí nejstaršího řemesla.
Káčka se v tu chvíli zastal přítel Zet, který vyrazil z domu jako pověstný Zorro Mstitel a nijak se nežinýroval. Odehrávat se to v televizi, bylo by slyšet jen kontinuální pípání, jako když couvá flotila náklaďáků. Přesně v tomto okamžiku začala sousedka Ká volat 156, čemuž kontroval Áčko tím, že vytočil linku 158. Obě hlídky přijely na místo současně a vstoupily do atmosféry, proti které byl kostnický proces jen příjemným potlachem.
Přítomnost uniforem, které se nepřidaly k žádné ze stran, poměrně otupila výrazivo a nestydaté hlavy stydlivě stydly. Káčko, Áčko, Zetko i nebohá spojka postupně dospěli k prozření, že je lepší se vzájemně omluvit, než situaci dále hrotit, což nakonec i učinili. Chvíle kajícnosti byla dovršena příslibem, že se už podobný výstup nebude opakovat. Ostatně i jedno orientální přísloví praví, že když vás trápí zub, je dobré ho vytrhnout, a pokud vás sužuje soused, je fajn se usmířit.