Za oceánem je spousta takových, kteří za zpěvu gospelových chorálů rozchodí beznohého poutníka pouhým přiložení dlaně na hlavu a příkazem „Go“. Berle letí do kouta a oslavný kozáček vystřihnutý před udiveným publikem přinese do náhle se objevivší kasičky nemálo milodarů. Takovou moc pochopitelně strážníci nemají, a proto musí potřebným nabídnout jen svou vlastní svalovou hmotu a know-how. O tom, že naše hlídky vyjíždí pravidelně pomoci na nohy těm, kteří na to sami nestačí, jsme již informovali tolikrát, že už se to stalo evergreenem. Poslední případ zvednutí však hlídce zvedl koutky. Strážníci přijali žádost o pomoc od manžela, který sám neměl dost páry, aby svou ženu dostal zpět do sedla, respektive na lože, z kterého sklouzla. Když hlídka dorazila k inkriminovanému domku, vyšel z jeho útrob muž se sedmi křížky na hřbetě a zkoumavým pohledem člověka, který už má něco za sebou, přejel postavy strážníků. Pak lakonicky prohlásil větu, která statnou dvojici v uniformách pobavila – „To nedáte“. Vše doplnil skeptickým zavrtěním hlavou. Strážníci vznesli stejně prostou otázku – „Kolik?“. Odpověď byla strohá – „Sto třicet“. Hlídka kontrovala prostým konstatováním – „To dáme“. Dali. Svaly, zkušenosti a ochota zkrátka dokážou taky zázraky. A bez milodarů.