Na leckteré vývěsce Klubu pesimistů stojí slogan: Pro dobrotu na žebrotu. To platí i v případě, že je tou dobrotou vodka. Necelé dvě hodiny před východem měsíce přijalo operační středisko oznámení o krádeži lihoviny. Když hlídka dorazila do obchodu, aby provedla s pachatelem veškeré potřebné úkony, zjistila nemilou skutečnost. Ve chvíli, kdy na zlodějovo rameno dopadla bdělá ruka ochranky a zazněla slova, která ho měla paralyzovat, (něco jako „jménem obchodu, stůj…“) měl pár vteřin na rozhodnutí. Zachrání sebe a láhev nebo se po vzoru Jacka Dawsona obětuje a dopřeje partnerce svobodu? V případě legendárního kinoautomatu by nejspíš diváci hlasovali pro romantiku a halou by pak zaznělo hrdinovo zvolání: „Běž, zdržím je.“ nebo „Chopte se mě, pochopové.“ Avšak kdo vsadil na lásku až za hrob, ten by splakal nad výdělkem.
Poberta se zachoval jako plaz a odhodil ocásek. Tím nebyl tekutý lup ukrytý v batohu, alebrž právě žena. Poté, co se zbavil zátěže, nabral vzduch do plic a jako horizontální horkovzdušný balón vyrazil ostošest pryč. I když neměli pachatele, zahájili strážníci šetření a opuštěná žena s nimi ochotě spolupracovala. Až příliš ochotně. Téměř to vypadalo, že to chce mít co nejrychleji za sebou. Jistě, mohlo se jednat o pomstu nebo obavu, že než to vše skončí, skončí lihový lup v cizím žaludku, avšak hlídka za tím čichala něco víc.
Jakmile získala všechny podklady pro ztotožnění uprchlíka, začala se věnovat právě pozůstalé. Během pár minut bylo nabíledni, že jí parťák zavařil víc, než čekal. Ono se totiž ukázalo, že dáma z druhého konce republiky není jen svědkyní, potažmo spolupachatelkou, nýbrž je v celostátním pátrání. Následně tedy putovala na policejní stanici a vodku nějakou dobu pravděpodobně nejen neochutná, ale ani si k ní nepřičichne.