Každý se s rozchodem vyrovnává po svém a mnozí u toho bohužel nadělají slušné hovadiny. Třeba takový Meneláos s bráchou a partičkou naolejovaných kumpánů z antického fitka by o jedné takové pořádné konině mohl vyprávět. Případ, který řešili strážníci, sice nevstoupí do literárních dějin, avšak také v něm hrála jistou roli pata.
Přibližně o tři tisíce dvě stě sedm let, pět dní a šestnáct hodin po penetraci trojské brány plněným ořem přijalo operační středisko oznámení o dvojici jinochů, kteří dělají za bílého dne nepřístojnosti. Jeden z nich se dle pozorného svědka transformoval do nagelovaného fotbalisty v portugalských národních barvách (červené tepláky, zelená bunda) a baletky v jedné osobě, načež se vrhnul na nehybně stojící odpadkový koš. Pata, špička, pata, špička. Po přísunu, doplněném o výkřik dravce v posledním tažení, srazil několika nepříliš dobře mířenými kopy koš, spadl na zem a dožadoval se penalty. Během pár minut se jí i dočkal.
Nedaleko vyvržených útrob koše ho totiž i s parťákem zastihla hlídka. Při pohledu na uniformy se mladík zatvářil, jako by snědl žebřiňák šťovíku a zapil to hektolitrem citronky. Nicméně ani příliš nezapíral. Jen konstatoval, že vyřešil kopačky kopačkami. No, co si budeme povídat, nevyřešil. Strážníci mu na první dobrou vysvětlili, že mu manuální práce nejen zvedne náladu (ostatně se o tom zpívá i v jedné kultovní motivační písni), ale i krapet sníží výši pokuty. Po vyslechnutí verdiktu se mladík ukázal být mistrem mnoha podob. K fotbalistovi i baletce přidal botoxo-silikonovou princeznu L (nemyslíme Leilu Organu, ačkoliv je zde jistá fonetická podobnost) a trucovitě vystrčil spodní pysk. Ne, že by mu toto gesto bylo něco platné.
Pravda, sběr odpadků mu náladu rozhodně nezlepšil, ale Řím také nebyl postaven za den. Poté, co navrátil vyhřezlý obsah zpět do útrob koše, a ten zavěsil na příslušné místo, věnoval ještě strážníkům autogram na pokutový bloček. Následně přibral věrného druha, který mimochodem po celou dobu jednání zkoumal pupence na stromech, abstraktní obrazce žvýkaček na dlažbě a čáry života na dlaních a společně odešli na autobus, jenž je odvezl do domovské vísky.