Základ je však stejný – ležící, spící. Není tím pochopitelně myšlen národní genius (ačkoliv si netroufáme posuzovat přínos inkriminovaných spáčů pro národ), ale osoba, u níž je téměř hmatatelné podezření, že nezvládla mystickou kombinaci alkoholu a gravitace na cestě z putyky domů a zaujala polohu nekrytě ležícího střelce někde na betonovém loži. Nejinak tomu bylo i krátce před koncem denní služby.
Místo do sprch tak zamířila hlídka do potemnělých ulic, aby ležáka nalezla a pokud možno restartovala dřív, než si nachladí již tak notně týrané ledviny. Když dorazila k místu, kde se měl dotyčný stýkat tělem s tvrdou dlažbou, maně jim na mysli vytanul text písně Vlasty Rédla: „který tu muzikant usnul a co sa mu přišlo zdát.“ Tráva ani fialky nikde a husličky taky aby jeden pohledal. Zato na rodné betonové hroudě ležel a dřímal postarší muž, který se od večerního chladu izoloval sladkým dřevem. Konkrétně tedy kytarou, která sice spolehlivě oddělovala mužova bedra od dlaždic, leč dobře jí to určitě nedělalo.
Po zkušených strážnických prstokladech El Mariachi roztál a pokusil se vstát. Halásana neboli poloha pluhu má sice blízko k úrodným hanáckým lánům, leč jen názvem, pročež strážníci převzali iniciativu a muži do stoje pomohli tradičním způsobem. Když již byl na nohou, uvedl hlídce, že si byl zabrnkat ve vinárně a cestou domů se mu z nějakého neznámého důvodu udělalo tak nějak mdlo. Jelikož mdlost v přítomnosti strážníků prakticky vymizela, přivolal si kytarista drožku a nechal se odvézt domů.