Své o tom ví strážníci, kteří vyjížděli prověřit pár oznámení a vraceli se obohaceni o úsměv a slova díků jako bonus.
V prvním případě přijali poznatek o ležáku pod stálezelenou křovinou. Po příjezdu se hlídka vnořila do houštin, avšak vyšla s prázdnou. Snad jen o pár desítek pichlavých jehliček bohatší. Ve chvíli, kdy se zbavovala posledních rafinovaně zakleslých snítek a lovila jehličky, které podle zapadly podél páteře až…no, prostě zapadly, oslovil ji poněkud skleslý senior.
Ten strážníkům, kteří se přestali snažit ohnout ruce do nemožných úhlů, sdělil, že jeho věrný druh a kamarád na cestách nijak nereaguje na signály. Nikdy, nikdy dřív nezklamal, ale teď? Teď tu a tam zachrčí, neřkuli zachrochtá, lehce se roztřepe, načež zmlkne. Vzápětí se skromně zeptal, zda by mu nemohli strážníci nějak pomoci a neuvedli parťáka do použitelného stavu, aby mohli vyrazit na nákup. Jelikož možná zamrzají kaluže, ale nikoliv strážnická srdce, souhlasili. Verbální podněty se celkem logicky míjely účinkem, a ani tlakové body na tom nebyly o mnoho lépe. Bylo jasné, že se musí přitvrdit, a tak šly kabely z kabely. Přišel na řadu EAD.
Po připojení elektrického automobilového domlouvače se stroj rozblikal jak světla ve studiu při správné odpovědi, že ukulele je nástroj hudebníka. Nejisté zabublání, zatřepání, pak chvíle ticha, kdy i vrabci v mrtvém živém plotě přerušili štěbetání a se zatajeným dechem v hrudních košíčcích poulili očička, načež motor naskočil a srdce letitého šoféra s ním. Vrabci propukli v jásot (který ale mohl být i součástí rvačky o kus rohlíku). Řidič se upřímně usmál, ještě upřímněji poděkoval, poplácal brumlajícího druha a spokojeně odjel.
O pouhé tři hodiny, tři stupně Celsia a tři ulice později vyjížděla hlídka řešit stížnost na nevhodně odstavené vozidlo. Po dokončení nezbytných úkonů si strážníci povšimli nedaleko stojící jisté nejisté mladé ženy. Zpočátku se domnívali, že jde o řidičku inkriminovaného vozu, která se k němu bojí přihlásit, avšak následně se vše rozlousklo. Ukázalo se, že ačkoliv byla o půl století mladší než její předchůdce, postihlo i ji stejné mrazivé příkoří. Chlad si zkrátka nevybírá. Vše vzápětí nabralo rychlý spád. Vytáhnout, připojit, rozvibrovat, přijmout dík s úsměvem (nebo úsměv s díkem) a jet si po svých. Inu, vše zlé je pro něco dobré.