V šest hodin ráno ve všední den fungují mnozí jen s kofeinovou dotací a v polospánku se choulí v hubertusu na zastávce. Jiní zase po noci v práci vyhlíží vyhřátou postel jako sňatkový podvodník vdavekchtivou nevěstu. Brzké ráno zkrátka u leckterých nepatří k nejaktivnějším částem dne. To však neplatilo pro dva výtečníky. Vše započal jeden z nich, který se nemohl dočkat, až otevře první supermarket. Když se konečně dveře iniciované fotobuňkou rozestoupily jako moře pod holí biblického průvodce, vloudil se do osiřelých uliček plných zboží a ládoval si za bundu čokoládové tabulky rychleji než Rumcajs žaludy do bambitky. S touto nadílkou pak vyrazil bez placení ven, jako by se nechumelilo. Ale ono se chumelilo. Ke svému neskonalému údivu byl zadržen ostrahou, což ho naprosto konsternovalo, neb se domníval, že celou akci řádně promyslel a nemohla selhat. Na místo vyrazila hlídka, aby mu to celé spočítala, což také učinila. Představa poslední noční akce se však začala rozplývat jako neznačková šlehačka ve spreji v černé kávě. Když strážníci slavnostně vyšli hlavním vchodem ven z obchodu, zaujal jejich pozornost blížící se vůz nesoucí hrdý název starověkého státu obývaného Dáky. Po krkolomném zastavení z něj téměř vystoupil řidič. Téměř. Po pár pokusech se mu to nakonec podařilo, v čemž však měla hlavní podíl gravitace. Následně se vydal krokem čerstvě narozené vodušky vstříc strážníkům. Představa vyhřáté postele byla v tu ránu stejně vzdálená jako šance hokejového nároďáku na olympijské zlato. Teoreticky by to šlo, ale. Hlídka řidiče vyzvala k dechové zkoušce, nicméně v tu ránu se to opět zkomplikovalo. Muž nebyl opilý jako Dák, alebrž jako Dán. Nejprve se pokusil dechový přístroj vypít, pak vysát jako rozjařené tele struk, a když se to nepovedlo, odmítl se na tom dále podílet. Případ i se zatvrzelým řidičem si posléze převzali kolegové z republikové policie a strážníci mohli spokojeně odjet. Nikoliv domů, ale sepisovat záznamy. Toliko k medaili.