Mnohdy není vše tak, jak se na první pohled jeví, což se třeba stalo osudným naivní puberťačce s nezdravou zálibou v červené barvě. Inu, člověk člověku vlkem a vlk člověku babičkou. Ne vždy však záměna skončí animálním pozřením, ale normálním prozřením. K příkladům ze života netřeba chodit daleko. To takhle přijali strážníci oznámení hloubavého muže, kterého v dopoledních hodinách zaujal divný týpek s kolečky (stavebními, nohy normálně měl), který do nich na ulici nakládal dlaždice. Detektivem se každý nerodí (kromě Clouseaua) a zkušenosti si musí teprve osvojit. Z toho důvodu volající vydedukoval, že muž dlaždice krade. Ostatně, co by s nimi taky dělal jiného. Hlídka byla na místě rychleji, než čtenář dočetl až sem, protože byla ve vedlejší ulici. Velká dlažební loupež se nekonala, neb dotyčný byl brigádníkem, který dlaždičům lifroval materiál, aby do něj mohli mlátit gumovou palicí. Další případ na sebe nechal čekat jen do soumraku. V temném zákoutí sídlištního parkoviště zahlédl všímavý pozorovatel zánovní vůz, který byl v divokých devadesátkách vlajkovou lodí národního automobilového průmyslu. Na tom by nebylo nic divného, protože k tomu parkoviště primárně slouží, avšak daný vůz měl otevřené dveře. Oznamovatel tedy projevil zdravou obavu o interiér kokpitu. Otevřená okna, dveře i kufry, jsou běžně přijímaným oznámením, neb člověk je tvor roztržitý a roztěkaný, pročež na místo vyrazila hlídka, aby vůz zkontrolovala a případně uzavřela. Při obhlídce se ukázalo, že ve voze nejen nic nechybí, ale naopak přebývá. V otevřených dveřích byly boty, v nich nohy a k nim připojený chlap, který netrpělivě čekal na řidiče, až se laskavě vrátí z domu. Ten se laskavě vrátil, načež oba svorně zabouchli dveře a odjeli do západu pouliční lampy.